dnes je 12.10.2024

Input:

Nález 37/2000 SbNU, sv.17, K postupu soudu při přezkoumávání rozhodnutí orgánu veřejné správy

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 17, nález č. 37

IV. ÚS 484/99

K postupu soudu při přezkoumávání rozhodnutí orgánu veřejné správy

V oblasti správního soudnictví jsou základní práva na soudní ochranu a přezkoumání zákonnosti rozhodnutí orgánů veřejné správy podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) vymezena, resp. omezena ustanoveními obsaženými v části páté občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zejména § 250 odst. 2, který vymezuje, kdo je legitimován k podání žaloby, § 250a o povinném právním zastoupení, § 250b o lhůtě k podání žaloby a § 250h limitujícím možnost žalobce rozsah napadení správního rozhodnutí mimo tuto lhůtu rozšířit. Lze akceptovat názor, že uvedené zákonem stanovené podmínky realizace ústavního práva zakotveného v čl. 36 odst. 2 Listiny mají pouze zajistit, aby se občan na soud obracel kvalifikovaně, aby byla uplatněna zásada koncentrace a efektivity řízení, a tím byla usnadněna realizace dalšího ústavního práva, aby věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny). Nicméně Ústavní soud nemůže akceptovat takový postup krajského soudu, který již tak zákonem vymezenou či omezenou možnost uplatnění ústavně zaručeného základního práva zakotveného v čl. 36 odst. 2 Listiny dále omezuje, a to svým nadmíru přísným výkladem § 249 odst. 2 o. s. ř., jenž upravuje náležitosti správní žaloby. Jak vyplývá z čl. 4 odst. 4 Listiny, při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu a nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. Tento posledně uvedený ústavní princip je nezbytné aplikovat i v rozhodovací činnosti obecného soudu podle § 250d odst. 3 o. s. ř. v případě, kdy má být řízení o správní žalobě zastaveno pro neodstranění takové vady žaloby, jež má spočívat v údajném neuvedení důvodů, v čem žalobce spatřuje nezákonnost rozhodnutí správního orgánu (§ 249 odst. 2 o. s. ř.).

Ústavní soud sdílí názor, že dotaz na účastníky řízení o správní žalobě, zda souhlasí s rozhodnutím věci mimo ústní jednání, by logicky měl signalizovat, že soud hodlá rozhodnout ve věci samé, jinak řečeno, že je o čem rozhodovat a že tedy, byť možná s výhradami, žaloba splňuje zákonné náležitosti.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 9. března 2000 sp. zn. IV. ÚS 484/99 ve věci ústavní stížnosti K., s. r. o., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 24. 6. 1999 sp. zn. 22 Ca 115/98 o zastavení řízení pro neodstranění vad správní žaloby.

I. Výrok

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 1999 č. j. 22 Ca 115/98-32 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 1. 10. 1999 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 1999 č. j. 22 Ca 115/98-32, kterým bylo pro neodstranění vad žaloby zastaveno řízení o přezkoumání rozhodnutí žalovaného Finančního ředitelství v Ostravě ve věci daně z příjmu právnických osob.

Stěžovatelka tvrdí, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno její ústavně

Nahrávám...
Nahrávám...