dnes je 6.7.2022

Input:

Nález 12/1997 SbNU, sv. 7, K otázce důvěry v údaje uvedené v obchodním rejstříku

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 7, nález č. 12

IV. ÚS 285/96

K otázce důvěry v údaje uvedené v obchodním rejstříku

Ustanovení § 27 odst. 2 obchodního zákoníku poskytující ochranu tomu, kdo jedná v důvěře v zápis do obchodního rejstříku, vyjadřuje princip „materiální publicity“, resp. veřejné důvěry (víry), jenž společně s principem „formální publicity“ vyplývajícím z ustanovení § 200c občanského soudního řádu, se vztahuje nejen na účastníky řízení, ale i na rozhodující soudní orgán. Jestliže tedy stěžovatelka v projednávané věci ve svém návrhu uvedla jméno povinného tak, jak bylo uvedeno ve výpisu z obchodního rejstříku a toto jméno již není v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 obchodního zákoníku, měly obecné soudy dostát své povinnosti zakotvené v ustanovení § 32 obchodního zákoníku, tedy upozornit rejstříkový soud na neshodu mezi skutečným právním stavem a stavem zápisu v obchodním rejstříku a teprve poté vyzvat stěžovatelku k odstranění vad návrhu ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 občanského soudního řádu.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 30. ledna 1997 sp. zn. IV. ÚS 285/96 ve věci ústavní stížnosti nezletilé K. G. proti usnesení Krajského soudu v Brně z 27. 6. 1996 sp. zn. 15 Co 614/95 o zastavení řízení.

I. Výrok

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 1996 čj. 15 Co 614/95-10 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně potvrzujícímu usnesení Městského soudu v Brně ze dne 27. 7. 1995 čj. 64 E 1534/95-5, jímž řízení bylo zastaveno, stěžovatelka poukazuje na to, že označení pasivně i aktivně legitimovaného účastníka řízení resp. subjektu práv a povinností se řídí, jde-li o subjekt zapsaný do obchodního rejstříku, údaji zapsanými do tohoto rejstříku. V projednávané věci stěžovatelka zcela spoléhala na správnost zápisu v obchodním rejstříku a v souladu s tímto zápisem označila odpůrce, později povinného, jinými slovy, jednala v důvěře ve správnost takového zápisu. Stěžovatelka se tedy domáhala stanoveným postupem svého práva u soudu, ale uplatnění tohoto práva jí bylo odepřeno, přestože právě soud je povinen upozornit rejstříkový soud na vadu zápisu a tento soud je povinen právem vytýkanou vadu odstranit. Z povahy této vady vyplývá, že v projednávané věci šlo o vadu odstranitelnou, a to po případné změně údajů zapsaných v obchodním rejstříku. Protože tedy postupem soudu bylo stěžovatelce odepřeno právo na soudní ochranu zakotvené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), stěžovatelka navrhuje, aby její ústavní stížnosti bylo vyhověno a napadené usnesení bylo zrušeno.

Krajský soud v Brně ve vyjádření předsedkyně senátu poukázal na obsah odůvodnění napadeného usnesení, neboť i nadále považuje své závěry za správné.

Ze spisu 64 E

Nahrávám...
Nahrávám...