Stížnosti

Dotčené osoby mají právo obracet se na správní orgán se stížnostmi na:

1. Nevhodné chování úředních osob

   Tímto nevhodným chováním může být chování nebo jednání aktivní, závadné z hlediska morálky, etiky úředních osob (hrubé nebo urážlivé chování vůči dotčeným osobám, nezdvořilost, neslušné projevy při úředním úkonu nebo v souvislosti s ním, slovní nebo i fyzické napadání dotčených osob nebo přihlížejících apod.), z hlediska plnění jejich povinností (zde je hranice mezi tím, co je ještě chováním úřední osoby a co už je třeba posuzovat jako její nesprávný úřední postup, nejhůře rozpoznatelná, například nedodržení předepsaného postupu při osobní prohlídce a nevhodný komentář této prohlídky). Stejně tak sem však patří i chování nebo jednání pasivní, omisivní, tedy nekonání na místě, kde oprávněná úřední osoba konat měla. Například tehdy, kde bylo namístě, aby zabránila dalším osobám na řízení nebo úkonu zúčastněným v nevhodném chování vůči dotčené osobě, v zasahování do její osobní sféry, ve slovních nebo jiných útocích proti ní. Stížnost může směřovat pouze vůči takovému chování úřední osoby, k němuž došlo v souvislosti s výkonem veřejné správy tak, jak je definován v § 1 správního řádu.

2. Nesprávný úřední postup

   Stížností lze napadnout jakýkoliv nesprávný úřední postup, nebo nesprávně provedený procesní úkon, pokud zákon nestanoví jiný prostředek nápravy, bez ohledu na to, zda nesprávnost v daném případě má, či nemá vliv na konečnou správnost nebo zákonnost vedeného řízení jako celku nebo aktu, v nějž ústí (nemusí jít vždy o rozhodnutí). Nemusí jít ani o postup, který je dán zákonem, zpravidla bude zakotven v podzákonném právním předpise, interní instrukci nebo není ani stanoven v žádném ze závazných pravidel, ale je obecně dodržován (na základě obecných zásad nebo doporučení). Nesprávným úředním postupem i zde může být neprovedení požadovaného nebo nutného úkonu (zejména je-li povinnost učinit jej z úřední povinnosti) nebo jeho odmítnutí, případně odmítnutí bez vysvětlení.

3. Stížnosti proti protokolaci

   Postupem dle § 175 se dále řídí proces posuzování stížnosti proti protokolaci (§ 18 SŘ, viz kap. 2/3.4.). Stížnost mohou podat pouze osoby, jichž se obsah protokolu přímo dotýká, avšak úkonu, o němž byl protokol sepsán, se nezúčastnily. Stížnost musí být v takovém případě podána bezprostředně poté, co se s protokolem seznámily, a musí směřovat proti jeho obsahu. Zákon v tomto případě není příliš konkrétní a je obtížné posoudit, na co se toto ustanovení vztahuje, zejména s ohledem na požadavek, aby se úkonu správního orgánu v zásadě účastnily všechny osoby, jichž se týká, nebo o něm alespoň byly vyrozuměny. Není ani zřejmé, jakým způsobem se takové osoby k protokolu…