dnes je 8.12.2022

Input:

Nález 84/1997 SbNU, sv. 8, K zásadám, jimiž se Ústavní soud řídí v řízení o ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecného soudu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 8, nález č. 84

II. ÚS 341/96

K zásadám, jimiž se Ústavní soud řídí v řízení o ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecného soudu

Ústavnímu soudu nepřísluší znovu hodnotit skutková zjištění obecných soudů nebo je doplňovat svými úvahami, pokud by sám ve věci neprovedl doplnění dokazování, to ale za situace, že by ze spisového materiálu zjistil tvrzené porušení základních práv a svobod stěžovatele.

Kompetence a činnost Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti znamená, že Ústavní soud zjišťuje, zda v průběhu řízení předcházejícího napadeným rozhodnutím a těmito rozhodnutími samotnými došlo k porušení základních práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.

Nález

Ústavního soudu ze dne 25. června 1997 sp. zn. II. ÚS 341/96 ve věci ústavní stížnosti F.D. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 1996 sp. zn. 5 To 458/96, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 8. 1996 sp. zn. 2 T 46/96.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností, kterou Ústavní soud obdržel dne 11. 12. 1996, domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 1996 sp. zn. 5 To 458/96, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 8. 1996 sp. zn. 2 T 46/96. Navrhovatel ve svém podání uvádí, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 8. 1996 sp. zn. 2 T 46/96 byl uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 42 odst. 1, 2 tr. zák. a byl odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 42 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 13 roků se zařazením do věznice s ostrahou podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. Dále byl uznán povinným zaplatit vedlejšímu účastníku řízení (poškozenému) L.P. náhradu škody ve výši 22000 Kč.

Na základě odvolání stěžovatele rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 11. 1996 sp. zn. 5 To 458/96 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr.ř. napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil pouze ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr.ř. znovu rozhodl tak, že stěžovateli při nezměněném výroku o vině trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a § 41 odst. 1 tr. zák. podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 42 odst. 1 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání 10 roků , pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Navrhovatel se domnívá, že oběma rozhodnutími a řízeními, která jim předcházela, došlo k porušení čl. 36 a 40 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), dále čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 (dále jen „Úmluva“), když oba soudy porušily presumpci neviny stěžovatele. Navrhovatel tvrdí, že oba soudy v průběhu důkazního řízení a při jeho závěrečném hodnocení vzaly za prokázané pouze ty důkazy, které svědčily v neprospěch stěžovatele. Ostatní důkazy svědčící v

Nahrávám...
Nahrávám...