dnes je 14.7.2024

Input:

Nález 74/2009 SbNU, sv.52, K povinnosti správního soudu přihlédnout ex offo k prekluzi práva správního orgánu dodatečně vyměřit daň

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 52, nález č. 74

IV. ÚS 2701/08

K povinnosti správního soudu přihlédnout ex offo k prekluzi práva správního orgánu dodatečně vyměřit daň

Základy teorie práva rozumí pod pojmem „prekluze“ stav, kdy v důsledku plynutí času nějaké právo zaniklo. V případě prekluze nemá plnění dlužníka po uplynutí prekluzivní lhůty zákonnou oporu a pro věřitele znamená bezdůvodné obohacení. Pokud věřitel plnění přijme, může se dlužník domáhat jeho navrácení.

Podle čl. 11 odst. 5 Listiny lze daně a poplatky ukládat jen na základě zákona. Podle čl. 4 odst. 1 Listiny lze povinnosti ukládat jen na základě zákona a v jeho mezích. V daném případě tento zákon omezuje dobu, v níž je možné daň vyměřit, a po jejím uplynutí činí takový postup protiprávním. Postupem finančních orgánů došlo ke zkrácení stěžovatelky v právech zaručených v Listině a správní soudy, resp. Nejvyšší správní soud sám tuto okolnost nezohlednil, přestože jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci (čl. 4 Ústavy České republiky). Svým rozhodnutím tedy zkrátil stěžovatelku v jejích základních právech, aniž by současně zakročil proti bezdůvodnému obohacení státu.

Závěry konstruované Nejvyšším správním soudem v předmětném případě jsou rozporné jak s judikaturou Ústavního soudu, tak i se zásadou právní jistoty. Pokud zákonodárce koncentroval řízení tím, že stanovil lhůtu k podání správní žaloby v délce dvou měsíců (§ 72 odst.1 s. ř. s.), přičemž v uvedené lhůtě musí být předloženy veškeré žalobní body (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), učinil tak s ohledem na efektivnost soudního řízení, v němž na jedné straně stojí stát, a bylo tedy možno předpokládat, že jeho rozhodovací činnost, napadená právě správní žalobou, bude prosta tak fatálního pochybení, jakým je právě prekluze práva.

Ústavní soud s odkazem na svoji judikaturu považuje otázku prekluze práva za natolik významnou problematiku, jíž by se měly zabývat z úřední povinnosti nejen správní orgány, ale i soudy ve správním soudnictví. Zejména v oblasti správy daní by pominutí uvedeného přístupu mohlo vést nikoliv k efektivnímu ukončení řízení, ale k následnému soudnímu řízení o vydání bezdůvodného obohacení, případně ještě k řízení o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

V projednávané věci senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že omezení v možnosti poukázat na protiprávnost plnění poté, co uplynula lhůta k podání správní žaloby, je postup, který zkrátil stěžovatelku v jejích právech.

Precedenční účinky rozhodnutí Ústavního soudu je třeba vázat na jejich formu. Plenární nálezy mají vždy větší váhu než nálezy senátů; nálezy mají vždy větší váhu než usnesení.

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného - ze dne 30. března 2009 sp. zn. IV. ÚS 2701/08 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky HMB, spol. s r. o., IČ: 47547880, se sídlem Čelákovice, U Učiliště 1644, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. července 2008 č. j. 8 Afs 49/2006-95 o zamítnutí stěžovatelčiny

Nahrávám...
Nahrávám...