dnes je 9.8.2022

Input:

Nález 63/1995 SbNU, sv. 4, K ustanovení čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 4, nález č. 63

I. ÚS 145/94

K ustanovení čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá

Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky, stanoví v čl. 2 odst. 3, že nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Toto ustanovení nelze obcházet tím, že bude např. od občana vyžadováno prohlášení, že bude něco činit či nečinit, nebo strpí něco, co mu zákon neukládá, a takové prohlášení bude podmínkou pro uplatnění jiného jeho práva.

Nález

Ústavního soudu České republiky (I. senátu) ze dne 19. října 1995 sp.zn. I. ÚS 145/94 ve věci ústavní stížnosti ing.R.F. proti postupu Ministerstva životního prostředí České republiky, odboru ochrany přírody při aplikaci Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin.

I. Výrok

1. Vyslovuje se, že zásahem orgánu veřejné moci - Ministerstva životního prostředí České republiky, který spočívá ve vyžadování a používání čestného prohlášení k žádostem o povolení dovozu ohrožených živočichů při realizaci Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin ze dne 3. března 1973 a při aplikaci zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, bylo porušeno základní lidské právo stěžovatele uvedené v čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

2. Ústavní soud zakazuje Ministerstvu životního prostředí České republiky, aby pokračovalo v tomto porušování čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod způsobem, uvedeným v odst. 1 výroku tohoto nálezu.

II. Odůvodnění

Svou ústavní stížností ze dne 26. 9. 1994, doplněnou podáním ze dne 9. 12. 1994, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zakázal Ministerstvu životního prostředí ČR, aby svým postupem při realizaci mezinárodní Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin ze dne 3. března 1973 (č. 572/1992 Sb.), označované jako CITES, zasahovalo jako orgán veřejné moci do jeho ústavou chráněných práv. Tento postup spočívá ve vydání textu čestného prohlášení, žádosti o povolení CITES a registrační karty chovatele, pěstitele a žadatele o povolení a vyžadování toho, aby stěžovatel podle těchto podkladů něco konal nebo na jejich základě něco strpěl a v důsledku toho jsou porušována práva stěžovatele, zaručená čl. 2 odst. 3, čl. 12 a čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Současně namítá, že doporučení, vydávaná konferencemi smluvních stran Úmluvy CITES, nejsou pro občany České republiky závazná a Ministerstvo životního prostředí ČR není na jejich základě oprávněno vydá vat správní akty.

Své zdůvodnění soustřeďuje stěžovatel zejména do těchto bodů, které se týkají především obsahu čestného prohlášení, které Ministerstvo životního prostředí vyžaduje jako přílohu k žádosti o povolení dovozu ohrožených živočichů, uvedených v Úmluvě CITES, podle § 5 odst. 6 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny:

1. V čestném prohlášení se ukládá pod písmenem g)

Nahrávám...
Nahrávám...