Nález 59/2007 SbNU, sv.45, K trestnému činu pojistného podvodu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 45, nález č. 59

I. ÚS 236/05

K trestnému činu pojistného podvodu

Ústavní soud úvodem vytyčuje jednu z vůdčích zásad ústavněprávního přezkumu, ke které dospěl ve své ustálené judikatuře, a to, že není vázán odůvodněním ústavní stížnosti (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 315/05, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, nález č.57). Tímto pohledem nahlížel Ústavní soud i na danou věc a přistoupil k jejímu ústavněprávnímu přezkumu, aniž by se cítil být vázán námitkami stěžovatele, které směřovaly toliko do roviny skutkové.

Ustanovení § 250a odst. 1 trestního zákona totiž expressis verbis stanoví, že ke spáchání trestného činu pojistného podvodu může dojít toliko „při sjednání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároků na plnění z takové (tedy pojistné) smlouvy“. Z dikce tohoto ustanovení lze tedy argumentem a contrario dovodit, že umožňuje trestní postih pouze v případě útoku směřujícího proti vztahům vyplývajícím ze smluvního pojištění (dobrovolného či povinného), a naopak nikoliv ze zákonného pojištění; v opačném případě by zákonodárce zmínil též pojištění založené zákonem (jež vzniká a trvá automaticky na základě skutečnosti stanovené právním předpisem bez projevu vůle jeho účastníka), případně by se o způsobu vzniku pojištění nijak nezmiňoval, tak jak to učinil v ustanovení § 250a odst. 2 trestního zákona.

Tento výklad odpovídá jak názorům obecných soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 614/2002, 6 Tdo 203/2005, 5 Tdo 614/2006), tak názorům odborné nauky (srov. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s. 1487 a 1489; Vantuch, P. Ke konstrukci a možnostem postihu pro trestný čin pojistného podvodu dle § 250a trestního zákoníku. Právo a podnikání, 1999, č. 11, s. 15).

Pokud se ustanovení § 250a odst. 1 trestního zákona týká pouze uplatnění nároku z pojistné smlouvy, byť byl v dané věci uplatněn nárok ze zákonného pojištění (což - jak výše uvedeno - výslovně uznal i okresní soud), nemohlo dojít uplatněním takového nároku ke spáchání trestného činu pojistného podvodu dle ustanovení § 250a odst. 1 trestního zákona [tedy ani dle ustanovení § 250a odst. 1, odst. 4 písm.b) trestního zákona] či k pokusu o něj. Proto ani jednání stěžovatele nebylo možné právně kvalifikovat jako pomoc k pokusu trestného činu pojistného podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c), § 8 odst. 1, § 250a odst. 1, odst. 4 písm. b) trestního zákona.

Pokud obecné soudy - vzdor tomu - právně kvalifikovaly jednání stěžovatele jako pomoc k pokusu trestného činu pojistného podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c), § 8 odst. 1, § 250a odst. 1, odst. 4 písm. b) trestního zákona, dopustily se takového výkladu jednoduchého práva (§ 250a odst. 1 trestního zákona), kterým vybočily z ústavněprávních mezí možné kriminalizace jednání jednotlivce podle uvedeného zákonného ustanovení, jak jsou vymezeny v čl. 39 Listiny základních práv a svobod, podle kterého jen zákon (chápaný v materiálním smyslu) stanoví, které jednání je trestným činem. Vzhledem k tomu, že napadeným rozsudkem byl vysloven trest odnětí svobody (byť byl jeho výkon podmíněně odložen), tedy…