Nález 50/2008 SbNU, sv.48, K otázce tzv. slovenských důchodů
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 48, nález č. 50
II. ÚS 156/06
K otázce tzv. slovenských důchodů
Projednávaná věc spadá pod problematiku, kterou se Ústavní soud v minulosti opakovaně zabýval. Stěžovatelce za těchto okolností vzniklo legitimní očekávání (čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod) na to, že jí bude přiznána majetková hodnota v podobě vyrovnávacího příspěvku, jehož výše bude stanovena dle zásad respektujících rovnost stěžovatelky v právu na přiměřené zabezpečení ve stáří (čl. 1 ve spojení s čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), které byly judikovány citovanými rozhodnutími Ústavního soudu, od nichž se nemá důvodu Ústavní soud odchýlit.
Nález
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 6. března 2008 sp. zn. II. ÚS 156/06 ve věci ústavní stížnosti O. K. proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2006 sp. zn. 4 Ads 5/2005, vydanému ve věci rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina žádost o přiznání vyrovnávacího přídavku k důchodu, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení.
Výrok
I. Nerespektováním čl. 1 Listiny základních práv a svobod došlo rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2006 sp. zn. 4Ads 5/2005 k zásahu do základních práv stěžovatelky garantovaných čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Toto rozhodnutí se proto ruší.
Odůvodnění
I.
1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 19. 3. 2006 stěžovatelka napadla v záhlaví označené rozhodnutí, neboť měla za to, že Nejvyšší správní soud nerespektoval nálezy Ústavního soudu, čímž porušil čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky, a zasáhl tak do jejích základních práv.
2. Ústavní stížnost je přípustná [§ 75 odst. 1 a contrario zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon Ústavním soudu“)], byla podána včas a splňuje ostatní náležitosti vyžadované zákonem [§ 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nejdříve zrekapitulovala průběh řízení před obecnými soudy o jí podané žádosti, kterou se domáhala přiznání vyrovnávacího přídavku k důchodu přiznanému a vyplácenému stěžovatelce trvale žijící v České republice Sociální pojišťovnou v Bratislavě (Slovenská republika), a to na základě Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení, vyhlášené pod č. 228/1993 Sb. (dále jen „Smlouva“), v přepočtu na českou měnu.
4. Následně v ústavní stížnosti vyjádřila přesvědčení, že jak správní orgán, tak obecné soudy nerespektovaly nálezy Ústavního soudu, v nichž Ústavní soud konstatoval, že postup správního orgánu při aplikaci Smlouvy je protiústavní, čímž porušily čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky. Zdůraznila, že zejména nález ve věci sp. zn. III. ÚS 252/04 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 16), pokud jde o skutkové a právní skutečnosti, je téměř totožný s…
