dnes je 3.12.2024

Input:

Nález 24/2000 SbNU, sv.17, Ke vztahu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 17, nález č. 24

IV. ÚS 302/99

Ke vztahu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích

Pro restituční předpisy přijaté na počátku 90. let je typické, že předmět jejich úpravy zákon vždy stanoví, přičemž jejich věcná působnost není založena na jediném a výlučném hledisku. Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, lze sice charakterizovat jako zákonodárcův pokus o komplexní právní regulaci společenských vztahů týkajících se zemědělského majetku, netýká se však veškerých nemovitostí ani veškerých pozemků, a proto je důležitý především jeho vztah se zákonem č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Časově starší zákon č. 87/1991 Sb. vyloučil z předmětu své úpravy v § 1 odst. 3 a 4 situace, kdy zmírnění křivd je předmětem úpravy zvláštního zákona (v nezávazné poznámce pod čarou uvedl v té době již účinné předpisy), a vyloučil i případy zmírnění křivd, které vznikly převzetím zemědělské půdy využívané k zemědělské výrobě, včetně souvisejících obytných a hospodářských budov, lesní půdy a vodních ploch. Charakter zemědělské půdy tento předpis nedefinoval, v té době bylo vhodné využít členění zemědělské a nezemědělské půdy pro účely evidence nemovitostí. Toto třídění bylo závislé na druhu pozemků (§ 3 odst. 1 vyhlášky č. 23/1964 Sb., kterou se provádí zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů), když u zemědělské půdy se pro jednotlivé druhy pozemků používalo označení: orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky a pastviny. Zákon č. 87/1991 Sb. vyloučil ze své působnosti jen část takto určené zemědělské půdy, a to pouze půdu využívanou k zemědělské výrobě, na ostatní zemědělskou půdu se plně vztahoval. Zákon č. 229/1991 Sb., který je ve vazbě k zákonu č. 87/1991 Sb. předpisem pozdějším a speciálním, vymezil svůj předmět tak, že se vztahuje mimo jiné na půdu, která tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj náleží (§ 1 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb.), přičemž pro postup podle jeho druhé části se za majetek uvedený v § 1 odst. 1 považuje i majetek, který byl v době odnětí vlastnického práva k těmto účelům užíván (§ 30). Rozsah zemědělského půdního fondu je třeba vyvodit z tehdejšího zákona č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pzdějších předpisů. Tento zákon vymezil dvě části zemědělského půdního fondu, a to jednak zemědělskou půdu obhospodařovanou (přičemž ve výčtu jsou uvedeny i zahrady), jednak půdu, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není a do zemědělského půdního fondu náleží. Tím došlo k tomu, že zákon o půdě nejenomže vyplnil výluku z předmětu úpravy zákona č. 87/1991 Sb. obsaženou v § 1 odst. 4 (regulací restituce zemědělské půdy využívané k zemědělské výrobě), avšak současně rozšířil výluku regulovanou § 1 odst. 3 téhož zákona.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 9. února 2000 sp. zn. IV. ÚS 302/99

Nahrávám...
Nahrávám...