dnes je 20.5.2024

Input:

Nález 158/2004 SbNU, sv. 35, K uplatnění restitučního nároku podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 35, nález č. 158

IV. ÚS 575/03

K uplatnění restitučního nároku podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Výkon soudní moci musí směřovat k uplatnění ideálů spravedlnosti, samozřejmě při dodržování procesních pravidel a rozumného výkladu hmotného práva.

Podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, byl nárok na restituci řádně uplatněn, byla-li podána výzva u pozemkového úřadu. Nebyly v něm stanoveny žádné formální ani obsahové náležitosti takové výzvy, a to na rozdíl např. od výzvy podle § 5 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, která musela být písemná a z hlediska obsahu musel v ní být uveden způsob převzetí věci státem. Protože se touto výzvou zahajovalo správní řízení, platí pro její formální a obsahové náležitosti obecné ustanovení zákona o správním řízení o náležitostech podání. Výzvu proto bylo možné učinit písemně nebo ústně do protokolu. Co se podáním sleduje, pak bylo nutné ve smyslu § 19 odst. 2 správního řádu posuzovat podle obsahu, a nikoliv podle označení. Z obsahu žádosti stěžovatele doručené okresnímu pozemkovému úřadu vyplývá, že žádá o přiznání vlastnictví k pozemkům, které specifikuje, a sebe označuje za oprávněnou osobu.

Z obsahu takto formulované žádosti nelze dovodit, než že požaduje vydání jím označených pozemků, a protože nemůže doložit původní vlastnictví před přechodem majetku na stát, žádá, aby pozemkový úřad rozhodl o tom, že je oprávněnou osobou. Závěr, že by někdo požadoval pouze určení, že je oprávněnou osobou, aniž by současně tím nedával najevo, že požaduje vydání majetku, je proto extrémně formalistický, a jako takový je v rozporu s čl. 1 a 90 Ústavy České republiky a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu* složeného z předsedkyně senátu JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma - ze dne 26. října 2004 sp. zn. IV. ÚS 575/03 ve věci ústavní stížnosti K. V. proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 31. 7. 2003 sp. zn. 13 Co 312/2002 a proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně z 16. 7. 2002 sp. zn. 17 C 34/2002, jimiž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba, kterou se domáhal určení, že je oprávněn podle § 4 a § 5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, k uplatnění nároku k pozemkům u pozemkového úřadu podle § 9 odst. 1 téhož zákona.

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2003 sp. zn. 13 Co 312/2002 a rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 7. 2002 sp. zn. 17 C 34/2002 se zrušují.

Odůvodnění

I.

Stěžovatel včas podanou ústavní stížností brojí proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2003 sp. zn. 13 Co 312/2002 a rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 7. 2002 sp. zn. 17 C 34/2002, kterými byla zamítnuta jeho žaloba, kterou se

Nahrávám...
Nahrávám...