dnes je 29.11.2022

Input:

Nález 143/2000 SbNU, sv. 20, K posouzení lidsky důstojného ubytování

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 20, nález č. 143

IV. ÚS 511/98

K posouzení lidsky důstojného ubytování

Ochrana přiměřené životní úrovně včetně „přiměřeného“ bydlení je zdůrazněna v celé řadě mezinárodních smluv o lidských právech, kupř. v čl. 11 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, čl. 16 Evropské sociální charty, tedy vesměs smluv, jež podle čl. 10 Ústavy České republiky jsou pro Českou republiku bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem. Pojem „lidsky důstojné ubytování“ uvedený v § 712 odst. 2 občanského zákoníku proto třeba vykládat ve smyslu již zmíněného ústavněprávního požadavku „přiměřenosti“ vztahujícího se i na bydlení. V zásadě je sice možné, aby tomuto požadavku bylo vyhověno i v objektech sloužících jinému účelu než bydlení, nicméně zejména v těchto případech je třeba pečlivě zkoumat, zda poskytovaná bytová náhrada odpovídá běžnému standardu bydlení, i pokud se týče hluku, hygieny a vůbec celkového prostředí, v němž je dislokována.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 4. října 2000 sp. zn. IV. ÚS 511/98 ve věci ústavní stížnosti M. K. a V. K. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze 14. 9. 1998 sp. zn. 13 Co 310/98 o potvrzení usnesení Okresního soudu ve Zlíně z 5. 5. 1998 sp. zn. 13 E 479/97, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí vyklizením stěžovatelů z bytu a jejich přestěhováním do zajištěného náhradního bytu ve víceúčelové budově.

I. Výrok

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 1998 č. j. 13 Co 310/98-84 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně stěžovatelé mimo jiné tvrdí, že bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces garantované v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Podle stěžovatelů rovněž došlo k porušení čl. 2 odst. 2 Listiny, neboť v jejich případech nebyla státní moc (v tomto případě moc soudní) uplatněna v mezích a způsobem stanoveným zákonem, konkrétně v mezích uvedených v občanském soudním řádu. Stěžovatelé jsou rovněž toho názoru, že došlo k porušení práva na ochranu zdraví, které garantuje čl. 31 věta první Listiny, čl. 32 odst. 1 věty druhé Listiny, která zaručuje zvláštní ochranu dětí, čl. 35 Listiny, který garantuje právo na příznivé životní prostředí, kdy ochrany těchto práv se lze s ohledem na čl. 41 odst. 1 Listiny dovolávat v mezích zákonů, které tato práva provádějí. Postupem soudních orgánů došlo i k porušení čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, podle kterého je zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti. Krajský soud v napadeném rozhodnutí nesprávně vyložil § 135 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když se považoval za vázaný předloženým kolaudačním rozhodnutím, ačkoli právě toto rozhodnutí mohlo být zpochybněno předloženými odbornými posudky. Závěr soudu o tom, že bylo stanoveno omezení počtu konání akcí v jednom roce, což sníží nepříznivý vliv kulturního sálu na užívání nabízeného bytu, nemá oporu v důkazech, neboť nebylo vydáno žádné

Nahrávám...
Nahrávám...