Nález 133/2007 SbNU, sv.46, K běhu promlčecí doby pro uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 46, nález č. 133
IV. ÚS 642/05
K běhu promlčecí doby pro uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem
Podle Ústavního soudu byl okamžikem „objektivizace“ škody a její výše okamžik nabytí právní moci rozhodnutí, jímž stát aproboval povinnost stěžovatele uhradit obhájci příslušnou částku jako náhradu nákladů obhajoby, čímž stát stvrdil i výši škody, která stěžovateli v souvislosti s postupem státu vznikla. Od tohoto okamžiku bylo postaveno najisto nejen to, že vznikla škoda a kdo za ni odpovídá, ale též jaká je její skutečná a soudně vymahatelná výše.
Nelze naopak připustit závěr, podle kterého promlčecí doba počala běžet v okamžiku, kdy výše škody představovala pouze ekvivalent nároku, který po stěžovateli požadoval uhradit jeho obhájce, tj. v okamžiku, kdy si stěžovatel nemohl být jist, že požadovaná částka představuje skutečnou výši škody. To již z důvodu, že institut promlčení nároku se bezprostředně váže na jeho vymahatelnost, resp. uplatnitelnost u soudu. Výklad přijatý v napadeném rozsudku krajského soudu by totiž stěžovatele stavěl do pozice, kdy by byl vlastně nucen vůči státu uplatnit nárok na náhradu „imaginární“ výše škody.
Nález
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudců Jiřího Muchy a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 28. srpna 2007 sp. zn. IV. ÚS 642/05 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. B. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 12. 4. 2005 č. j. 12 Co 966/2004-46, jímž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba na náhradu škody způsobené státem při výkonu veřejné moci.
Výrok
I. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 12. 4. 2005 č. j. 12 Co 966/2004-46 bylo porušeno vlastnické právo stěžovatele garantované čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Proto se toto rozhodnutí ruší.
Odůvodnění
I.
1. Ústavní stížností podanou včas (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a také co do ostatních náležitostí v souladu se zákonem o Ústavním soudu [§ 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 a contrario zákona o Ústavním soudu] se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí obecného soudu.
2. Napadeným rozsudkem byl změněn rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 9. 9. 2004 č. j. 10 C 193/2004-20 tak, že žaloba stěžovatele na náhradu škody způsobené státem při výkonu veřejné moci byla zamítnuta.
3. Jak stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, rozsudkem nalézacího soudu bylo jeho žalobě vyhověno a České republice byla uložena povinnost uhradit mu částku 4 384,50 Kč s příslušenstvím jako náhradu škody, která mu vznikla nezákonným rozhodnutím orgánu státu podle zákona č.82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Konkrétně se jednalo o náhradu plnění, které stěžovatel vynaložil na nákladech obhajoby v trestní…
