dnes je 6.7.2022

Input:

Nález 123/2002 SbNU, sv. 28, K povinnosti soudu rozhodnout o návrzích na provedení důkazů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 28, nález č. 123

II. ÚS 385/01

K povinnosti soudu rozhodnout o návrzích na provedení důkazů

Zásadám spravedlivého procesu vyplývajícím z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je nutno rozumět tak, že procesnímu právu účastníka navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o vznesených návrzích rozhodnout, ale také - pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl (§ 153 odst. l, § 157 odst. 2 občanského soudního řádu). Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 8. října 2002 sp. zn. II. ÚS 385/01 ve věci ústavní stížnosti O. P. proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 28. 3. 2001 sp. zn. 16 Co 327/99, kterým byl změněn rozsudek Městského soudu v Brně z 20. 4. 1999 sp. zn. 40 Nc 64/98 tak, že se určuje, že stěžovatelka neprojevovala opravdový zájem o nezletilou S. P., a návrhu na zrušení § 237 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2001 sp. zn. 16 Co 327/99 se zrušuje.

Návrh na zrušení ustanovení § 237 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu se odmítá.

II. Odůvodnění

Stěžovatelka se ústavní stížností ze dne 20. 6. 2001, doplněnou podáním ze dne 26. 9. 2001, domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2001 sp. zn. 16 Co 327/99, kterým byl změněn rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 20. 4. 1999 č. j. 40 Nc 64/98-25 tak, že se určuje, že stěžovatelka neprojevovala v době od 3. 9. 1997 do 15. 9. 1998 opravdový zájem o nezletilou S. P., nar. 27. 8. 1997. Krajský soud dále rozhodl o povinnosti stěžovatelky nahradit náklady řízení státu a nepřipustil dovolání. Podáním ze dne 24. 9. 2001 stěžovatelka ústavní stížnost rozšířila o návrh na zrušení ustanovení § 237 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu, a to vzhledem ke skutečnosti, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2001 č. j. 30 Cdo 1336/2001-115 bylo odmítnuto stěžovatelčino dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2001 sp. zn. 16 Co 327/99 z důvodu jeho nepřípustnosti. Podle stěžovatelčina názoru odvolací soud tím, že zamítl její návrh na vyžádání revizního znaleckého posudku a nevypořádal se s rozporem mezi listinným důkazem, který stěžovatelka předložila, a mezi znaleckým posudkem vyžádaným soudem, a vycházel tak z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, zásadním způsobem zasáhl do jejích lidských práv a porušil její právo na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Stěžovatelka má i za to, že nejenom právní úprava dovolání vztahující se na její věc, nýbrž i současné znění § 237 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu je v rozporu s čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny, neboť nepřipouští dovolání v případě, kdy rozhodováním o určení nezájmu rodiče o nezletilé dítě je tento rodič zbavován trvale

Nahrávám...
Nahrávám...