dnes je 14.7.2024

Input:

Nález 122/2008 SbNU, sv.50, K právu obviněného zpochybnit svědectví proti sobě

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 50, nález č. 122

Pl. ÚS 1/07

K právu obviněného zpochybnit svědectví proti sobě

Ustanovení článku 6 odst. 1 a odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod v zásadě nařizují poskytnout obviněnému přiměřenou a dostatečnou možnost zpochybnit svědectví a vyslechnout osobu, která je učinila, a to během její výpovědi nebo později. K omezení práv obhajoby způsobem, který se neslučuje s článkem 6, dochází zejména tehdy, pokud se odsouzení zakládá výlučně nebo v rozhodující míře na výpovědích svědka, kterého obžalovaný ve fázi vyšetřování ani při jednání před soudem neměl možnost vyslechnout či dát vyslechnout.

Nález

pléna Ústavního soudu ve složení František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická ze dne 2. července 2008 sp. zn. Pl. ÚS 1/07, vydaný po obnově řízení, ve věci návrhu R. B. na zrušení rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 7.11. 2000 sp. zn. 101 T 223/2000 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.1. 2001 sp. zn. 5 To 10/2001, jimiž byl stěžovatel uznán vinným trestným činem podvodu a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, k peněžitému trestu a k trestu zákazu činnosti.

Výrok

I. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 7. listopadu 2000 sp. zn. 101 T 223/2000 a usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2001 sp. zn. 5 To 10/2001 došlo k porušení základního práva navrhovatele zakotveného v článku 6 odst. 1 a odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Obě rozhodnutí se proto zrušují.

Odůvodnění

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 1. 3. 2001, R.B. (dále jen „navrhovatel“) navrhl zrušení shora označeného rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2001 sp. zn. 5 To 10/2001, jimiž byl uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 a odst. 3 písm. b) trestního zákona a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let se zařazením do věznice s ostrahou, k peněžitému trestu ve výši 130 000 Kč a k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let.

2. Usnesením Ústavního soudu ze dne 13. listopadu 2001 č. j. I. ÚS 131/01-18 (ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz) byla ústavní stížnost navrhovatele odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.

3. Proti tomuto usnesení Ústavního soudu podal navrhovatel stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Ten jednomyslně rozsudkem ze dne 18. července 2006 ve věci B. proti České republice (stížnost č. 1993/02) rozhodl, že:

a)  došlo k porušení čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. d) Úmluvy,

b)  konstatování porušení Úmluvy je samo o sobě dostačujícím spravedlivým zadostiučiněním za morální újmu utrpěnou stěžovatelem,

c)  žalovaný stát musí do tří měsíců ode dne, kdy rozsudek nabude právní moci, podle čl. 44 odst. 2 Úmluvy, stěžovateli vyplatit 1 500

Nahrávám...
Nahrávám...