Nález 109/2006 SbNU, sv.41, K právu na projednání věci v přítomnosti obžalovaného
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 41, nález č. 109
I. ÚS 574/05
K právu na projednání věci v přítomnosti obžalovaného
Při rozhodování soudu o „přeměně“ podmíněně uloženého trestu odnětí svobody v trest nepodmíněný ve smyslu § 60 odst. 4, resp. § 60a odst. 4 trestního zákona má odsouzený právo, aby tato věc byla projednána v jeho přítomnosti, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ve vykonávacím řízení je povinností soudu, aby odsouzenému poskytl možnost se veřejného zasedání zúčastnit, tzn. aby ho ve smyslu ustanovení § 233 trestního řádu o konání veřejného zasedání a o projednávané věci včas, se zachováním dostatečné lhůty k přípravě, vyrozuměl. Je také povinností soudu nařízené veřejné zasedání odročit (podle § 238 ve spojení s § 219 trestního řádu), objeví-li se překážka, která brání jeho provedení, přičemž vzhledem k čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je takovou překážkou i objektivní, včas a řádně doložený důvod, který odsouzenému brání v účasti na veřejném zasedání.
Obecně je potvrzení o pracovní neschopnosti soudy akceptováno jako dostatečný doklad o neschopnosti určité osoby zúčastnit se soudního jednání, soudy však mají v pochybnostech prostor pro to, aby tvrzené důvody nepřítomnosti zkoumaly důkladněji a podle okolností konkrétního případu vyžadovaly doklad průkaznější. Omluva z veřejného zasedání musí být též aktuální, tj. měla by osvědčovat zdravotní stav obžalovaného ke dni konání veřejného zasedání a mělo by z ní vyplývat, že obžalovaný není s to se veřejného zasedání účastnit.
Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudkyně Ivany Janů - ze dne 30. května 2006 sp. zn. I. ÚS 574/05 ve věci ústavní stížnosti P.V. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. července 2005 č. j. 4 To 615/2005-188 a proti usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 17. května 2005 č. j. 3 T 136/2002-173, jimiž bylo rozhodnuto, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody a jeho stížnost byla stížnostním soudem zamítnuta.
Odůvodnění
I.
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu 17. října 2005 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „okresní soud“) ze dne 28. listopadu 2002 č. j. 3 T 136/2002-84 (doručen stěžovateli 17. února 2003, právní moc 26. února 2003) byl stěžovatel odsouzen za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) a e) a odst. 2 trestního zákona k trestu odnětí svobody na jeden rok, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu tři a půl roku, a bylo mu uloženo, aby během ní podle svých sil nahradil škodu, způsobenou trestným činem (2 470,40 Kč), a současně nad ním byl vysloven dohled.
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 2T 61/2004 ze dne 29. dubna 2004 (právní moc 28. května 2004) byl stěžovatel odsouzen pro spáchání trestného činu neplnění odvodní povinnosti podle § 267 odst. 1 trestního zákona tím, že od listopadu 1996 do dubna 2004 se opakovaně…
