Nález 101/2007 SbNU, sv.45, K náhradě nemajetkové újmy za nezákonné omezení osobní svobody
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 45, nález č. 101
II. ÚS 247/07
K náhradě nemajetkové újmy za nezákonné omezení osobní svobody
Je jistě právem a povinností státu zajišťovat ochranu společnosti vyšetřováním podezření ze spáchání trestné činnosti a jednotlivec je povinen v určitém rozsahu omezení z toho vyplývající snášet. Pokud však orgány činné v trestním řízení dospějí k pravomocnému rozhodnutí, které se posléze ukáže jako nezákonné, nebo si v průběhu trestního řízení počínají nezákonným nebo nepřiměřeným způsobem či způsobem neslučitelným s ochranou základních práv, čítajíc v to nejen extrémní případy nelidského či ponižujícího zacházení, ale též případyprůtahů v řízení, jedná se o postupy, kterými již porušují jednotlivá osobnostní práva, jejichž ochrana je garantována čl. 10 Listiny základních práv a svobod. Takové postupy nelze označit bez bližšího zkoumání za jiný výkon práva, jak to učinily v napadených rozhodnutích obecné soudy, a není proto jednoznačně vyloučeno, aby za takové porušení jednotlivci příslušela náhrada za nemateriální újmu vyvolanou ve sféře jeho osobnostních práv.
Nález
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma - ze dne 19.června 2007 sp. zn. II. ÚS 247/07 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Y. B. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. října 2006 sp. zn. 1 Co 192/2006 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.dubna 2006 sp. zn. 32 C 46/2006, jimiž nebylo vyhověno stěžovatelově žádosti o osvobození od soudních poplatků, spojené s návrhem na zrušení části ustanovení § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.
Výrok
I. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2006 sp. zn. 1 Co 192/2006 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2006 sp.zn.32 C 46/2006 se ruší.
II. Návrh na zrušení části ustanovení § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, se odmítá.
Odůvodnění
Včas a řádně podanou ústavní stížností stěžovatel napadl shora uvedená rozhodnutí obecných soudů s tím, že jimi byla porušena jehozákladní práva, konkrétně právo na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), jakož i právo na přiměřené zadostiučinění dle čl. 5 odst. 5 Úmluvy.
Z ústavní stížnosti, připojených napadených rozhodnutí a soudníhospisu vyplývá, že stěžovatel se žalobou podanou dne 31. 3. 2006 domáhal proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti ochrany osobnosti s návrhem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 1000 000 Kč. V žalobě uvedl, že mu bylo dne 1. 8. 2000 sděleno obvinění pro trestný čin vydírání dle § 235 trestního zákona, dne 27. 10. 2000 byl zadržen a dne 30. 10. 2000 byl vzat do vazby. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 6. 4. 2001 sp. zn. 24 T 15/2001 byl stěžovatel spolu s dalším spoluobviněným uznán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku. Odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 6. 2001 zamítl jako nedůvodné. Nálezem Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2002 sp. zn. III. ÚS 532/01, N 10/25 SbNU 69,…
