dnes je 4.12.2022

Input:

Nález 10/2000 SbNU, sv. 17, K placení soudního poplatku ve správním soudnictví

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 17, nález č. 10

IV. ÚS 238/99

K placení soudního poplatku ve správním soudnictví

Výzvu k zaplacení soudního poplatku je třeba doručit nejen právnímu zástupci, ale i účastníkovi (žalobci) samému. Pokud se tak nestalo a přesto došlo k zastavení řízení o správní žalobě pro nezaplacení soudního poplatku, představuje takový postup zásah do ústavně zaručeného práva na soudní ochranu proti rozhodnutí orgánu veřejné správy, a to zejména z toho důvodu, že ve správním soudnictví soud nemá možnost jakkoli zohlednit dodatečné zaplacení poplatku a v řízení pokračovat.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 24. ledna 2000 sp. zn. IV. ÚS 238/99 ve věci ústavní stížnosti T. C., s. r. o., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 22. 3. 1999 sp. zn. 30 Ca 27/99 o zastavení řízení o žalobě proti rozhodnutí finančního orgánu z důvodu nezaplacení soudního poplatku.

I. Výrok

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 3. 1999 č. j. 30 Ca 27/99-15 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Dne 13. 5. 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 3. 1999 č. j. 30 Ca 27/99-15, kterým bylo z důvodu nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 18. 12. 1998 č. j. FŘ 3506/110/1998.

Stěžovatelka je přesvědčena, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Porušení spatřuje především ve skutečnosti, že výzva k zaplacení soudního poplatku ze dne 5. 3. 1999 byla zaslána pouze jejímu zmocněnci, a nikoliv též jí samotné. Další porušení čl. 36 odst. 1 Listiny pak stěžovatelka spatřuje ve skutečnosti, že Krajský soud v Hradci Králové expedoval napadené usnesení v době, kdy již byl obeznámen s tím, že ke zmeškání dodatečné lhůty k zaplacení soudního poplatku došlo z omluvitelného důvodu na straně zmocněnce stěžovatelky a kdy byl podán návrh na prominutí zmeškání lhůty ve lhůtě podle § 58 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž s tímto návrhem byl spojen zmeškaný úkon. Stěžovatelka sice nepodala návrh na zrušení konkrétních právních ustanovení o. s. ř. podle § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen „zákon“), nicméně vyjádřila přesvědčení, že navrhovatelé v řízení podle části páté o. s. ř. mají v důsledku jednoinstančnosti tohoto řízení nerovné postavení ve srovnání s ostatními navrhovateli, neboť jde-li o návrh na zahájení odvolacího řízení, soud provede řízení i za situace, kdy soudní poplatek nebyl zaplacen, a to ani dodatečně ve lhůtě stanovené soudem. Podle názoru stěžovatelky obecné soudy nesprávně a restriktivně vykládají § 9 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť zákonodárce kodifikací jednoinstančnosti správního soudnictví neměl v úmyslu znevýhodnit navrhovatele ve správním soudnictví.

V odůvodnění ústavní

Nahrávám...
Nahrávám...