č. 3715/2018 Sb. NSS, Politické strany a hnutí: členství v politické straně
č. 3715/2018 Sb. NSS
Politické strany a hnutí: členství v politické straně
k § 2 odst. 3 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění zákonů č. 68/1993 Sb. a č. 117/1994 Sb. (v textu jen „zákon o politických stranách“)
k čl. 42 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
k čl. 1 odst. 2 ústavního zákona č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky
I. Problematika regulace politických stran a hnutí je ryze národní záležitostí, tudíž je nutné striktně vycházet z národního práva (zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích), zejm. pak z ústavního pořádku. Unijní právo občanům Evropské unie právo na členství v národních politických stranách nezakládá.
II. Zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, v § 2 odst. 3 stanoví, že členem politické strany může být pouze občan. Za občana je pro tyto účely nutné v souladu s čl. 42 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (v návaznosti na čl. 1 odst. 2 ústavního zákona č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR) pokládat pouze českého státního občana. Pokud tedy zákonodárce členství v českých politických stranách a hnutích vztáhl pouze na české občany, postupoval v souladu s ústavním pořádkem.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2018, čj. 6 As 84/2017-27)
Prejudikatura: nález Ústavního soudu č. 219/2010 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 1969/10).
Věc: Politická strana evropani.cz proti Ministerstvu vnitra o odmítnutí registrace změny stanov politické strany, o kasační stížnosti žalobkyně.
Žalovaný podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 1 a § 2 odst. 3 a ve vazbě na § 4 písm. a) zákona o politických stranách odmítl registraci změny stanov žalobkyně. Ta hodlala změnit své stanovy tak, že občan Evropské unie, který má trvalý pobyt na území České republiky, již nemusí být pouze čestným členem strany s poradním hlasem, ale přímo členem strany.
Žalovaný však s ohledem na text Listiny základních práv a svobod a zákona o politických stranách dovodil, že členem politické strany na území České republiky může být pouze občan České republiky. Pokud žalobkyně chtěla za své členy přijmout občany jiných členských států Evropské unie, byla taková změna stanov v rozporu se zákonem. Žalovaný přitom odlišil členství v politických stranách od volebního práva občanů jiných členských států Evropské unie do zastupitelstev obcí a do Evropského parlamentu, neboť tato práva odpovídají unijní úpravě obsažené ve směrnicích 93/109/ES, kterou se stanoví pravidla pro výkon práva volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu občanů Unie, kteří mají bydliště v některém členském státě a nejsou jeho státními příslušníky, a 94/80/ES, kterou se stanoví pravidla pro výkon práva volit a práva být volen v obecních volbách pro občany Unie s bydlištěm v členském státě, jehož nejsou státními příslušníky.
Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalobu u Městského soudu v Praze. Namítala, že napadené rozhodnutí je diskriminační a porušuje mezinárodní závazky České republiky, přičemž omezuje soutěž politických stran.…
