č. 1792/2009 Sb. NSS, Řízení před soudem: aplikace předchozí soudní judikatury; zpochybnění závěrů rozšířeného senátu
č. 1792/2009 Sb. NSS
Řízení před soudem: aplikace předchozí soudní judikatury; zpochybnění závěrů rozšířeného senátu
k § 17 soudního řádu správního
I. Judikatura správních soudů není neměnná, a ani existence právního názoru vyjádřeného rozhodnutím rozšířeného senátu nebrání opětovně kasační stížností zpochybnit jeho validitu. Na druhou stranu relativní stabilita judikatury je nezbytnou podmínkou právní jistoty jako jednoho ze základních atributů právního státu. Změny judikatury za situace nezměněného právního předpisu by se měly odehrávat z principiálních důvodů, zejména proto, že se změnily právní předpisy související s právním předpisem vykládaným, resp. došlo ke změně právních názorů soudů, k jejichž judikatuře je Nejvyšší správní soud povinen přihlížet, případně se změnily okolnosti podstatné pro působení právní normy dotvořené judikaturou, event. se nově objevily jiné závažné důvody, které poskytnou základ pro změnu právního názoru Nejvyššího správního soudu, pokud potřeba takovéto změny převáží nad zájmy osob jednajících v dobré víře v trvající existenci judikatury.
II. Skutečnost, že judikatura byla sjednocena rozšířeným senátem, přináší zvlášť významné argumenty ve prospěch setrvání na takto vytvořeném právním názoru. Brojí-li stěžovatel proti němu a současně nepřinese v kasační stížnosti žádné s ním konkurující argumenty, postačí v rozhodnutí zpravidla toliko odkázat na příslušné části odůvodnění rozhodnutí rozšířeného senátu. Pokud naopak stěžovatel nabídne nové argumenty směřující proti právnímu závěru rozšířeného senátu, musí se s těmito argumenty Nejvyšší správní soud dostatečně vypořádat, event. pokud jimi bude o nesprávnosti právního závěru přesvědčen, předložit věc podle § 17 odst. 1 s. ř. s. rozšířenému senátu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2009, čj. 1 Afs 140/2008-77)
Prejudikatura: srov. nález Ústavního soudu č. 387/1996 Sb. ÚS (sp. zn. IV ÚS 200/96), č. 1723/2008 Sb. NSS a č. 1754/2009 Sb. NSS
Věc: Mgr. Ivana B. proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z převodu nemovitostí, o kasační stížnosti žalovaného.
Finanční úřad ve Zlíně vyzval žalobkyni dvěma rozhodnutími ze dne 23. 5. 2006 dle § 57 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „daňový řád“), k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem.
Žalobkyně proti uvedeným rozhodnutím podala odvolání, které žalovaný dne 1. 9. 2006 zamítl.
Proti těmto rozhodnutím žalovaného podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Ten svým rozsudkem ze dne 17. 7. 2008 obě rozhodnutí žalovaného spolu s uvedenými rozhodnutími Finančního úřadu ve Zlíně pro nezákonnost zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí s odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu uvedl, že teprve výzvou podle § 57 odst. 5 daňového řádu (ve znění do 31. 5. 2006) začíná pro daňového ručitele de facto daňové nalézací řízení a teprve od tohoto okamžiku může ručitel účinně uplatňovat veškerá svoje zákonem zaručená procesní práva. Jestliže má rozhodování o odvolání proti rozhodnutí podle § 57 odst. 5 daňového řádu ve své podstatě…
