č. 1723/2008 Sb. NSS, Řízení před soudem: vázanost dřívějším rozsudkem v téže věci
č. 1723/2008 Sb. NSS
Řízení před soudem: vázanost dřívějším rozsudkem v téže věci
k § 17, § 19 a § 104 odst. 3 písm. a) soudního řádu správního
Nejvyšší správní soud je v řízení o opětovné kasační stížnosti vázán závazným právním názorem, který sám v téže věci vyslovil v předchozím zrušujícím rozsudku, neboť i přípustnost samotné opětovné kasační stížnosti je omezena na důvody, které Nejvyšší správní soud v téže věci dosud nevyřešil [§ 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.].
Tato vázanost právním názorem je prolomena v případě změny skutkových zjištění či právních poměrů nebo dojde-li k podstatné změně judikatury, a to na úrovni, kterou by byl krajský soud i každý senát Nejvyššího správního soudu povinen respektovat v novém rozhodnutí. Takový případ nastane např. tehdy, uváží-li v mezidobí mezi prvním zrušujícím rozsudkem Nejvyššího správního soudu a jeho rozhodováním v téže věci o opětovné kasační stížnosti o rozhodné právní otázce jinak Ústavní soud, Evropský soud pro lidská práva, Evropský soudní dvůr, ale i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v řízení podle § 17 s. ř. s. nebo plénum či kolegium ve stanovisku přijatém podle § 19 s. ř. s.
(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7 2008, čj. 9 Afs 59/2007-56)
Věc: a) Václav S. a b) Miroslava S. proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o daň z příjmů fyzických osob, v řízení o kasační stížnosti žalobců.
Finanční úřad v Roudnici nad Labem vydal dne 5.11.2001 exekuční příkazy na prodej nemovitosti [podle § 73 odst 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“)].
Odvolání žalobců proti exekučním příkazům žalovaný zamítl dne 27. 11. 2002.
Žalobci napadli rozhodnutí žalovaného žalobou ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem; ten ji zamítl rozsudkem dne 28. 7. 2004.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podali stěžovatelé kasační stížnost. Osmý senát Nejvyššího správního soudu rozsudkem ze dne 2. 8. 2006, čj. 2 Afs 189/2004-65, rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud nerozlišil správně mezi neplatností a nicotností rozhodnutí, která byla podkladem pro sestavení výkazů nedoplatků (jako exekučních titulů). Krajský soud byl Nejvyšším správním soudem zavázán, aby se zabýval otázkou jejich nicotnosti a dále z toho plynoucí otázkou vlastní existence vykonatelných výkazů nedoplatků jako exekučních titulů. Zkoumání nicotnosti exekučního titulu Nejvyšší správní soud označil za součást přezkumu exekučního příkazu.
Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém druhém rozsudku ze dne 11. 10. 2006 respektoval závazný právní názor vyslovený Nejvyšším správním soudem. Výslovně hodnotil, zda se exekuční tituly - vykonatelné výkazy nedoplatků - neopírají o nicotné platební výměry či dodatečné platební výměry, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není. Seznané vady platebních výměrů označil za nedosahující intenzity potřebné k označení těchto aktů nicotnými a ve vztahu k vykonatelným výkazům nedoplatků usoudil na jejich bezvadnost.
Proti posledně uvedenému rozsudku žalobci (stěžovatelé) podali další kasační stížnost, v…
