č. 1656/2008 Sb. NSS, Správní řízení: doručování
č. 1656/2008 Sb. NSS
Správní řízení: doručování
Řízení před soudem: kompetenční výluka
k § 106 zákona č. 334/1991 Sb., o služebním poměru policistů zařazených ve Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie*)
k § 46 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního
k čl. III. bodu 4. písm. a) a písm. b) zákona č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád
Jestliže bylo napadené rozhodnutí žalobci doručeno v úředně ověřené kopii, autenticita rozhodnutí byla potvrzena úředním ověřením a žalobce již využil možností daných mu právním řádem k obraně, včetně žaloby, aniž by řádné doručení napadeného rozhodnutí jakkoli zpochybnil, nemůže zpětně tvrdit, že mu rozhodnutí řádně doručeno nebylo, aniž by však zároveň upustil od požadavku na přezkoumání „pravomocného“ rozhodnutí mimo odvolací řízení správním orgánem. Takový postup žalobce je účelový a přiznat soudní ochranu mu nelze.
(Podle usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2007, čj. 5 Ca 192/2004-114)
Prejudikatura: srov. č. 82/2004 Sb. NSS.
Věc: JUDr. René Š. proti Policii České republiky o propuštění ze služebního poměru.
Žalobce dne 9. 11. 2004 podal k Městskému soudu v Praze žalobu, ve které mimo jiné uvedl, že rozkazem ředitele Úřadovny cizinecké policie a pasové služby Ústí nad Labem ve věcech personálních č. 75 ze dne 30. července 1991 bylo rozhodnuto o jeho propuštění ze služebního poměru podle § 100 odst. 1 písm. e) zákona č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti. S tímto rozkazem byl seznámen pouze ústně, nikdy jej neobdržel ani nepodepsal. Dne 4. 8. 1991 podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které ředitel Úřadu cizinecké policie a pasové služby Federálního policejního sboru dne 1. 10. 1991 zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Důvodem propuštění žalobce bylo zahájení trestního stíhání usnesením vyšetřovatele Inspekce Ministerstva vnitra ze dne 4. 7. 1991 pro podezření z trestného činu podvodu, kterého se žalobce měl dopustit tím, že v období květen až prosinec 1990 jako vedoucí Referátu cizinecké a pohraniční policie Cínovec neoprávněně účtoval zahraniční diety ve výši 5611,90 Kč. Usnesením ze dne 16. 6. 1992 však bylo trestní stíhání žalobce zastaveno s odůvodněním, že skutek nebyl trestným činem a nesprávné zaúčtování bylo zapříčiněno tím, že žalobce nebyl řádné proškolen. Žalobce se po té svými návrhy z let 1992 a 1993 domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného mimo odvolací řízení v tříleté prekluzivní lhůtě podle § 135 odst. 2 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, s odkazem na § 136 odst. 1 téhož zákona, toto právo mu však vždy bylo upřeno s odkazem na to, že ve věci probíhá soudní řízení a je třeba vyčkat jeho výsledku. Žalobce dále v žalobě namítal, že mu napadené rozhodnutí bylo zasláno doporučenou poštou, ale pouze ve fotokopii namísto originálu. Fotokopie nebyla ani úředně ověřena. Poukázal v této souvislosti na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2003, sp. zn. 5 A 150/2001 (č. 82/2004 Sb. NSS), podle něhož zaslání fotokopie správního rozhodnutí nesplňující ze své definice náležitosti správního rozhodnutí nezakládá doručení…
