č. 3195/2015 Sb. NSS, Daňové řízení: povinnost odvolacího orgánu nařídit jednání
č. 3195/2015 Sb. NSS
Daňové řízení: povinnost odvolacího orgánu nařídit jednání
k § 115 odst. 1 a 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád
V případě, že odvolací orgán nepřistoupí k provádění dokazování (srov. § 115 odst. 1 a 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, upravující možnost provádět dokazování odvolacím orgánem) a o odvolání rozhodne na základě podkladů shromážděných správcem daně, které jsou již obsaženy ve správním spisu a jsou daňovému subjektu známy, není jeho povinností nařídit ve věci jednání.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2014, čj. 9 Af 18/2011-28)
Prejudikatura: č. 1440/2008 Sb. NSS; č. 2/2004 Sb. ÚS.
Věc: Tomáš H. proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o daň z příjmů.
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 27. 1. 2011 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým toto zamítlo odvolání žalobce a potvrdilo rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 1 ze dne 16. 8. 2010 - platební výměr na základ daně a daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2009.
Žalobce v žalobě konstatoval, že napadeným rozhodnutím byla potvrzena sankce za opožděné podání přiznání k dani z příjmů fyzické osoby za zdaňovací období 2009 v podobě zvýšení daně ve výši 8 368 Kč. Žalobce své odvolání proti platebnímu výměru doplnil dne 5. 10. 2010 o žádost o ústní projednání odvolání v přítomnosti jeho zástupce, aby tak bylo realizováno jeho právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Žalovaný však ústní jednání nenařídil a ani v napadeném rozhodnutí neuvedl, proč žalobci neumožnil realizovat právo garantované v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalobce se v této souvislosti dovolává judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, z níž plyne, že i v daňovém řízení je povinností žalovaného umožnit jednotlivci, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26.11. 2009, čj. 9 Afs 79/2009-93, a nález Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 173/01, č. 2/2004 Sb. ÚS). Napadené rozhodnutí je proto nezákonné pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, protože žalobcova věc nebyla projednána v jeho přítomnosti, a nemohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Zároveň je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, protože žalovaný se v něm nevyjádřil k požadavku žalobce na ústní projednání odvolání ze dne 5. 10. 2010.
Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu jakožto původní žalovaný navrhlo, aby soud žalobu zamítl. Ve vyjádření k žalobě původní žalovaný nejprve popsal věcné důvody, které vedly k vydání napadeného rozhodnutí, přičemž argumentoval shodně jako v napadeném rozhodnutí. Dále konstatoval, že vzhledem k tomu, že odvolání žalobce ze dne 17. 9. 2010 neobsahovalo zákonem stanovené náležitosti, zaslal správce daně zástupci daňového subjektu a daňovému subjektu samotnému dne 19. 10. 2010 výzvu k doplnění náležitostí odvolání, a to buď písemně, nebo ústně do protokolu u podepsaného správce daně. Žalobce možnosti doplnit náležitosti odvolání do protokolu v rámci ústního…
