Příloha 1: Z judikatury

Z judikatury:

Nejvyšší správní soud, spis. zn. 2 As 59/2008, rozsudek ze dne 26. listopadu 2008

Důkazní prostředek ohledání

Dokazování, resp. důkazní prostředek v podobě tzv. ohledání (blíže viz ust. § 54 správního řádu) byl předmětem rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2008, č. j. 2 As 59/2008–80. Uvedený soud v něm dospěl k závěru, že promítnutí audiovizuálního záznamu lze považovat za specifický případ tzv. ohledání. Ačkoliv není tento termín správním řádem definován, je jím podle názoru Nejvyššího správního soudu třeba rozumět "každý postup, jímž se správní orgán vlastním empirickým nazíráním přesvědčuje o předmětu řízení“. Na pozadí výše zmíněného ust. § 51 správního řádu a v něm obsaženého výčtu důkazních prostředků soud zdůraznil, že "byť se jedná o výčet demonstrativní (v § 51 odst. 1 správního řádu se objevuje slůvko "zejména“), tak je zřejmé, že promítnutí záznamu pořadu má svou povahou z uvedených prostředků zdaleka nejblíže právě ohledání. Není přitom důvodu, proč by promítnutí videozáznamu mělo být jakkoliv konstituováno jako samostatný typ důkazního prostředku, pakliže ani zákonodárce sám při vědomí, že videozáznam zcela jistě bude častým prostředkem k prokázání skutkového stavu, takto neučinil.“

Předmětný soud však neposuzoval problematiku ohledání v podobě promítnutí audiovizuálního pořadu izolovaně, ale v…