Personalistika v obcích a městech

4.9.1

Personalistika v obcích a městech

Bc. Lukáš Auerswald

 NahoruObecně o platech a mzdové agendě

Základním právním předpisem řešícím pracovněprávní vztahy je zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen ZP). Jedná se o obecnou právní úpravu týkající se veškerých pracovníků v ČR. Dále z hlediska pracovněprávních vztahů úředníků obecních úřadů existuje úzká vazba zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků (dále jen zákon o úřednících) na ZP. Po formální stránce jsou tak v zákoně o úřednících upraveny pouze ty záležitosti, u kterých neposkytuje ZP a jiné pracovněprávní předpisy uspokojivé řešení vzhledem ke specifičnosti výkonu veřejné správy, z čehož vyplývá obecná podpůrná platnost ZP.

Úředníkem je zaměstnanec územního samosprávného celku zařazený do příslušného úřadu tohoto celku. Nejde však o všechny zaměstnance těchto úřadů. Zákon o úřednících vymezuje osobní rozsah jednak pozitivně, jednak negativně. Pro definici pojmu úředník ve smyslu zákona je rozlišovacím klíčovým znakem správní činnost. K tomu, aby zaměstnanec územního samosprávného celku mohl být označen za úředníka, je nutné, aby vykonával správní činnost.

 NahoruSprávní činnost a zkouška odborné způsobilosti

Správní činnost zahrnuje plnění úkolů v samostatné nebo přenesené působnosti územního samosprávného celku podle zvláštních právních předpisů. Správními činnostmi jsou činnosti, které jsou předmětem zkoušky zvláštní odborné způsobilosti a na něž se vztahuje povinnost úředníka prohlubovat si kvalifikaci druhy vzdělávání uvedenými v zákoně o úřednících a dále specifikovanými ve vyhlášce Ministerstva vnitra č. 512/2002 Sb., o zvláštní odborné způsobilosti úředníků územních samosprávných celků. Vyhláška obsahuje taxativní katalog správních činností v přenesené i samostatné působnosti, pro jejichž výkon se vyžaduje ověření zvláštní odborné způsobilosti.

Úředníkem není a ani se neřídí zákonem o úřednících:

1. zaměstnanec zařazený v organizačních složkách územního samosprávného celku,

2. zaměstnanec zařazený jen ve zvláštních orgánech územního samosprávného celku a

3. zaměstnanec, jenž vykonává výhradně pomocné, servisní nebo manuální práce nebo který výkon takových prací řídí (údržbář, řidič, uklízečka apod.).

 NahoruPlat versus mzda

Mzda je peněžitým plněním a plněním peněžité odměny (v případě naturální mzdy) poskytované zaměstnavatelem za práci. Plat je také peněžitým plněním pro zaměstnance, ale jako zaměstnavatel ho vyplácí:

• stát,

• územní samosprávný celek,

• státní fond,

• příspěvková organizace, jejíž náklady na platy jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz, poskytovaného z rozpočtu zřizovatele,

• školská právnická osoba zřízená ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí, veřejné neziskové ústavní zdravotnické zařízení.

Mzdou jsou v podnikatelské sféře odměňováni zaměstnanci:

• obchodních společností,

• obecně prospěšných společností,

• státních podniků.

Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ani vyhláška č. 410/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení výše zmíněného zákona, neužívá pojem plat, a proto veškerá označení platu a platových nároků či nákladů jsou uváděna jako mzda. Mzda je tak chápána jako širší (obecnější) pojem.

 NahoruZaměstnavatelem je obec, nikoliv obecní úřad

Obecní úřad není schopen samostatně plnit závazky z pracovněprávních vztahů. Vlastní majetek a finanční zdroje má pouze obec, a nikoliv obecní úřad. Jestliže je v zákoně o obcích zmíněn pojem "zaměstnanci obce zařazení do obecního úřadu“, je zřejmé, že se tím rozumí osoby, které jsou v pracovním poměru k obci a které své pracovní úkoly plní v orgánu obce – tj. u obecního úřadu.

 NahoruOsobní a mzdová agenda

Personální nebo také osobní evidence o zaměstnancích představuje souhrn informací, kterými musíme a potřebujeme disponovat k plnění svých zaměstnavatelských funkcí, a to ve vztahu k sobě samému, k zaměstnancům i k orgánům, které jsou oprávněny některé údaje vyžadovat (soudy, vyšetřovatelé, finanční orgány, inspekce práce, úřady práce, ale i statistika apod.). Formální požadavky na osobní evidenci nejsou většinou stanoveny (s výjimkou dokladů, které musí mít podle zákona písemnou formu, lze vést evidenci i elektronicky), ale obsah do velké míry vyplývá z příslušných zákonů. Častou formou souhrnu personálních údajů bývá osobní dotazník, ve kterém sám zaměstnanec potřebné údaje sděluje, eventuálně přikládá i svůj životopis.

Přiměřeně jednodušší je osobní evidence o zaměstnancích, kteří provádějí práce na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Vedení mzdových listů je zaměstnavateli uloženo výlučně v § 38j zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, přičemž v tomto ustanovení je předepsáno, které…