7.5
Ochrana přírody a krajiny
Mgr. Veronika Vytejčková
Ochrana přírody a krajiny je v České republice právně zajišťována zejména prostřednictvím zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen "ZOPK“), a prováděcími předpisy - vyhláškami a nařízeními - vydanými k provedení tohoto zákona.
Ochranou přírody a krajiny se podle ZOPK rozumí "péče státu a fyzických i právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky, péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost
krajiny."( § 2 odst. 1 ZOPK) Cílem právní úpravy je zachování druhů a ochrana ekosystémů, ve kterých tyto druhy žijí a tím přispět k ochraně biologické rozmanitosti.
Ochrana přírody a krajiny v přenesené působnosti obce
Státní správu na úseku ochrany přírody a krajiny vykonávají orgány ochrany přírody vyjmenované v § 75 ZOPK. Podle tohoto ustanovení vykonávají v přenesené působnosti státní správu v této oblasti orgány obcí všech kategorií, tedy obecní úřady, pověřené obecní úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností (srov. také § 90a ZOPK). Odvolacím orgánem je u všech stupňů obcí příslušný krajský úřad, resp. podle § 78 odst. 1 správa národního parku nebo správa CHKO. Je třeba zdůraznit, že správy v řadě případů rozhodují prvostupňově namísto obecních úřadů všude tam, kde to vyplývá ze zákona.
Obecní úřady podle § 76 odst. 1 ZOPK v přenesené působnosti povolují kácení dřevin rostoucích mimo les, ukládají náhradní výsadbu a vedou přehled pozemků k náhradní výsadbě s výjimkou území národních parků, národních přírodních rezervací, národních přírodních památek, přírodních rezervací, přírodních památek a jejich ochranných pásem. Úprava se týká pouze neovocných stromů, a to též na soukromých zahradách. Ovocné stromy lze kácet bez povolení, a to bez ohledu na velikost či jiné charakteristiky (viz níže). Povolení lze vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin (§ 8 odst. 1 ZOPK). Závažné důvody jsou neurčitým právním pojmem, který posuzuje orgán ochrany přírody, stejně jako funkční a estetický význam dřeviny. Při takovém posuzování vychází například z druhu dřeviny, jejich věku, umístění apod. Kácení dřevin se provádí zpravidla v období jejich vegetačního klidu, kterým se rozumí období přirozeného útlumu fyziologických a ekologických funkcí dřeviny (§ 5 vyhlášky č. 189/2013 Sb.).Povolení není třeba ke kácení dřevin se stanovenou velikostí, popřípadě "jinou charakteristikou" stanovenou vyhláškou č. 189/2013 Sb. (§ 8 odst. 3 ZOPK).
Zcela bez povolení (i oznámení!, srov. níže) se tak mohou kácet stromy, které splňují alespoň jedno z následujících čtyř kritérií:
-
dřeviny o obvodu kmene do 80 cm měřeného ve výšce 130 cm nad zemí,
-
zapojené porosty dřevin, pokud celková plocha kácených zapojených porostů dřevin nepřesahuje 40 m2,
-
dřeviny pěstované na pozemcích vedených v katastru nemovitých věcí ve způsobu využití jako plantáž dřevin,
-
ovocné dřeviny - musí přitom jít o zastavěné území a pozemek musí být v katastru evidován jako zahrada, zastavěná plocha a nádvoří nebo ostatní plocha - zeleň.
Pokud úřad povolil kácení dřevin, může zároveň nařídit náhradní výsadbu, a to na vhodných pozemcích minimálně v takovém rozsahu, v jakém proběhlo kácení. Současně může uložit následnou péči o dřeviny po nezbytně nutnou dobu, nejvýše však na dobu pěti let (§ 9 ZOPK). Provedení náhradní výsadby nelze nahradit peněžitou platbou. Pokud se jedná o případy spadající pod pouhé oznámení (§ 8 odst. 2 a 4 ZOPK), náhradní výsadba se neukládá.
Pokud se jedná o náležitosti žádosti o povolení či oznámení o kácení dřevin, jedná se v obecnosti o správné uvedení druhu, resp. bližší specifikace dřeviny, označení katastrálního území a parcely, na kterých se dřeviny nacházejí, doložení vlastnického práva či nájemního nebo uživatelského vztahu žadatele k příslušným pozemkům, nelze-li je ověřit v katastru nemovitostí, včetně písemného souhlasu vlastníka pozemku s kácením, není-li žadatelem vlastník pozemku, a uvedení důvodu kácení.
Z uvedeného vyplývá, že žádost o povolení ke kácení dřevin může podat kdokoliv, musí však prokázat vlastnické právo k pozemku či "jiný uživatelský vztah" k pozemku. Vlastník, popř. vlastníci tohoto pozemku budou také účastníky správního řízení o povolení ke kácení.
Vedle případů, kdy dřeviny nesplňují charakteristiky zakotvené vyhláškou (§ 8 odst. 3 ZOPK, viz výše) a pro jejich kácení proto není vyžadováno udělení povolení, jakož ani předběžné či následné oznámení kácení orgánu ochrany přírody, zakotvuje zákona další výjimky z povolení, které jsou však již spojeny s oznámením kácení orgánu ochrany přírody.
Předběžné oznámení kácení dřevin orgánu ochrany přírody na úrovni obecního úřadu obce s rozšířenou působností (§ 8 odst. 2 ZOPK) vyžadují případy, pod které spadá kácení z důvodů pěstebních, za účelem obnovy porostů nebo při provádění výchovné probírky porostů, při údržbě břehových porostů prováděné jen a výlučně při správě vodních toků (§ 47 vodního zákona), k odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení elektrizační a plynárenské soustavy prováděném při provozování těchto soustav a z důvodů zdravotních. Kácení z těchto důvodů musí být oznámeno písemně nejméně 15 dnů předem orgánu ochrany přírody, který jej může pozastavit, omezit nebo zakázat, pokud odporuje požadavkům na ochranu dřevin.
Vydá-li příslušný orgán ochrany přírody podle § 8 odst. 2 zákona výslovný či konkludentní souhlas s kácením dřevin, které však vyžadovalo povolení podle § 8 odst. 1 citovaného zákona, lze podle Nejvyššího správního soudu (srov. rozhodnutí čj. 5 As 53/2011 - 109) hrozbu nedovolených změn chráněných částí přírody spatřovat zejména v tom, že funkční a estetický význam jednotlivých dřevin určených ke kácení nebyl náležitě vyhodnocen. V takovém případě je podle soudu Česká inspekce životního prostředí oprávněna rozhodnutím podle § 66 ZOPK podmínit kácení těchto dřevin tím, že k němu bude vydáno povolení podle § 8 odst. 1 téhož zákona.
Obdobné "oznamovací" výjimce z povolení podléhá také tzv. "havarijní kácení" zakotvené v § 8 odst. 4 ZOPK. Zahrnuje případy, kdy je stavem dřevin zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozí-li škoda značného rozsahu. Pokud je v ustanovení § 8 odst. 4 zákona užito příslovce "bezprostředně", vztahuje se toto časové určení pouze k té jeho části, jež se dotýká "ohrožení života či zdraví", nikoliv již "hrozby škody značného rozsahu" (rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 1998 čj. 30 Ca 131/98). Není-li naplněna podmínka zřejmosti a bezprostřednosti ohrožení života či zdraví nebo hrozící škody značného rozsahu, je opět nezbytné postupovat podle § 8 odst. 1 zákona a vyžádat si povolení příslušného orgánu ochrany přírody. Havarijní kácení může provést kdokoliv, tuto skutečnost je nicméně povinen oznámit orgánu ochrany přírody do 15 dnů od provedení kácení (srov. rozdíl od předběžného oznámení podle § 8 odst. 2 ZOPK).
Kácení dřevin se povoluje ve správním řízení. Jedná se o proces, v němž orgány veřejné správy, orgány ochrany přírody na úrovni obecních úřadu, vydávají rozhodnutí. Postupuje se při něm podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Správním řízením jsou i další řízení, která se mohou v souvislosti s ochranou dřevin vyskytnout, např. řízení o udělení pokuty za nedovolené kácení nebo řízení o omezení či zákazu rušivé činnosti podle § 66 ZOPK.
Pro úplnost je třeba uvést také související ustanovení § 7 ZOPK, kterým je vlastníkům dřevin uložena povinnost péče o dřeviny, zejména jejich ošetřování a udržování. Při výskytu nákazy dřevin epidemickými či jinými vážnými chorobami může orgán ochrany přírody (obecní úřad obce s rozšířenou působností) uložit vlastníkům provedení nezbytných zásahů, včetně pokácení dřevin. S uvedenou povinností souvisí rozsudek Nejvyššího správního soudu (čj. 7 A 46/2001-56), podle kterého nachází-li se strom napadený epidemickou chorobou na pozemku, který je průjezdním úsekem silnice, pak podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, není tento strom jako silniční vegetace součástí ani příslušenstvím průjezdního úseku silnice; orgán ochrany přírody nemůže proto vlastníku tohoto pozemku uložit povinnost tento strom pokácet podle § 7 odst. 2 ZOPK.
Mimo území národních parků a jejich ochranných pásem obecní úřady také vedou ve svém správním obvodu přehled o veřejně přístupných účelových komunikacích, stezkách a pěšinách.
Pověřeným obecním úřadům je podle § 76 odst. 2 ZOPK svěřen výkon státní správy taktéž mimo území národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací, přírodních rezervací, národních přírodních památek, přírodních památek a jejich ochranných pásem. Pověřené obecní úřady zejména registrují podle významné krajinné prvky a vydávají závazná stanoviska k zásahům, které by mohly vést k jejich poškození nebo zničení, pokud se zároveň nejedná o území evropsky významné lokality (§ 6 ZOPK). Významný krajinný prvek (VKP) je definován v § 3 odst. 1 písm. b) ZOPK. Jedná se o základní element obecné ochrany životního prostředí. VKP jsou dvojího druhu, jednu část určuje přímo zákon (lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera a údolní nivy), druhou pak tvoří VKP registrované na základě rozhodnutí orgánu ochrany přírody vydaného podle § 6 zákona. Do VKP tohoto "druhého typu" můžou spadat například skalní útvary, výchozy a odkryvy, cenné plochy porostů sídelních útvarů včetně historických zahrad a parků. Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením a lze je využívat pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit (kladné) závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Mezi zásahy, ke kterým je třeba závazné stanovisko podle § 4 odst. 2 zákona získat, patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny kultur pozemků, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů. Konkrétním příkladem může být přihnojování rybníka, ke kterému je třeba získat výjimku podle § 39 odst. 7 vodního zákona, a v rámci tohoto řízení bude vyžadováno také závazné stanovisko orgánu ochrany přírody podle § 4 odst. 2 ZOPK, ve kterém bude posouzen také zásah do významného krajinného prvku, kterým rybník je.
Pověřené obecní úřady dále sjednávají a ruší smlouvy o smluvně chráněném památném stromu, projednávají záměry na vyhlášení památných stromů a vydávají rozhodnutí o jejich vyhlášení, vymezení jejich ochranných pásem a zrušení…
