Nález 79/2008 SbNU, sv.49, K zásadě presumpce nevinyK dokazování a hodnocení důkazů v trestním řízení
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 49, nález č. 79
I. ÚS 608/06
K zásadě presumpce neviny
K dokazování a hodnocení důkazů v trestním řízení
Jakkoli vysoký stupeň podezření sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok.
Z hlediska kautel spravedlivého procesu a práva na obhajobu nelze považovat přečtení výpovědi nepřítomného svědka za provedení důkazu, které by mohlo mít relevanci z hlediska změněného hodnocení věrohodnosti svědka.
Obecné soudy nemohou rezignovat na posouzení věrohodnosti výpovědi svědka, byť jej obžaloba z nějakého důvodu privileguje. Tato vada nabývá ústavní relevance tehdy, když má taková výpověď stěžejní význam pro prokázání viny.
Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 29. dubna 2008 sp. zn. I. ÚS 608/06 ve věci ústavní stížnosti J. K. směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2006 sp.zn. 11 Tdo 47/2006, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2005 sp. zn. 5 To 62/2004 a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2004 sp. zn. 36 T 20/98, kterými byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Výrok
I. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2006 sp. zn. 11 Tdo 47/2006, výroky I. a II. rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11.3. 2005 sp. zn. 5 To 62/2004 a rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2004 sp. zn. 36 T 20/98 bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo garantované čl. 40 odst. 2 Listiny.
II. Proto se tato rozhodnutí v napadených částech ruší.
III. Návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí se odmítá.
Odůvodnění
I.
1. Stěžovatel se včasnou (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o Ústavním soudu“) a řádnou ústavní stížností domáhal zrušení odsuzujících částí výše uvedených rozhodnutí vydaných ve věci, v níž byl odsouzen za spáchání trestného činu podvodu (§ 250 odst. 1 a 4 tr. zák.). Stěžovatel tvrdil, že vydáním těchto rozhodnutí bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces [garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“)]. Porušeno mělo být i „právo na presumpci neviny“, vyplývající z čl. 40 odst. 2 Listiny, a nebyl respektován čl. 40 odst. 6 Listiny, podle něhož musí být trestnost činu posuzována dle zákona účinného v době činu. Dále mělo být porušeno právo „vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě“ [čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy], jakož i právo na projednání věci v přiměřené lhůtě (čl. 6 odst. 1 Úmluvy).
2. Stěžovatel namítal, že soud prvního stupně se odchýlil od původního hodnocení důkazů, a to díky pokynu odvolacího soudu, který překročil svou pravomoc tím, že nařídil soudu prvního stupně, jak…
