Nález 53/2006 SbNU, sv.40, K nápravě křivd totalitního režimuK účelu zákona o soudní rehabilitaci

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 40, nález č. 53

II. ÚS 243/05

K nápravě křivd totalitního režimu
K účelu zákona o soudní rehabilitaci

Smyslem zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, je náprava, resp. zmírnění křivd páchaných v době nesvobody, a to formou právní a morální rehabilitace těch osob, které v období totalitního režimu pro své postoje k němu trpěly, byly pronásledovány a perzekuovány. Smyslem ustanovení § 22a odst. 1 písm. a) tohoto zákona je tak dát co největší možnost pro odstranění křivd způsobených komunistickým režimem a vyloučit pouze, aby nedocházelo k rehabilitaci ohledně těch skutků, které evidentně nesouvisely s podstatou a charakterem jednání, na které se citovaný zákon vztahuje. Otázku, zda je v konkrétním případě dána „přímá souvislost“, tzn. otázku, zda je obsah tohoto pojmu naplněn v konkrétní projednávané věci, je třeba zvažovat s ohledem na specifické okolnosti případu z hlediska charakteru vztahu posuzovaných skutků v tom smyslu, zda i činy neuvedené v § 2 odst. 1 zákona o soudní rehabilitaci, za které byl uložen trest, ve spojení s činy, na které se rehabilitace podle tohoto ustanovení vztahuje, též souvisely s odporem a s činností proti komunistickému režimu.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma - ze dne 8.března 2006 sp. zn. II. ÚS 243/05 ve věci ústavní stížnosti V. H. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2005 sp. zn. 4 Tz 210/2004 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 3. 1998 sp. zn. 27 Rto 6/1997, jimiž byly zamítnuty stížnost pro porušení zákona a návrh stěžovatele, aby se rehabilitace vztahovala i na činy neuvedené v § 2 odst.1 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů.