Nález 46/2002 SbNU, sv.26, K poučovací povinnosti souduK označení žalovaného ve správním soudnictví
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 26, nález č. 46
I. ÚS 15/2000
K poučovací povinnosti soudu
K označení žalovaného ve správním soudnictví
Ústavní soud nemá důvod odchylovat se od ustálené judikatury, neboť nelze přehlédnout, že i když Policie České republiky není právnickou osobou (srov. stanovisko pléna Nejvyššího soudu, Plsn 2/96), přestupky spáchané porušením obecně závazných právních předpisů o bezpečnosti a plynulosti silničního provozu projednávají orgány Policie České republiky [§ 52 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů]; pokud nebyly projednány uložením pokuty v blokovém řízení, projednávají je v prvním stupni útvary Policie České republiky v okresech. Odvolacím orgánem je správní orgán nejblíže vyššího stupně nadřízený orgánu, který napadené rozhodnutí vydal (§ 58 odst. 1 správního řádu), tj. v souzené věci krajský dopravní inspektorát. Právní teorie i praxe v této souvislosti poukazují na zákonnou delegaci (v souzené věci zákonem č. 200/1990 Sb.) příslušnosti veřejného ozbrojeného sboru - Policie České republiky - k výkonu státní správy (srov. též Hendrych, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, str. 280, 144 - 145). Orgány (útvary) Policie České republiky zde na základě zákonného zmocnění vystupují v postavení státních orgánů disponujících svěřenou působností a pravomocí. I komentářová literatura uvádí, že správní úřad není eo ipso osobou v právním smyslu a z hlediska veřejnoprávního si jej lze představit také jako výčet, množinu pravomocí. Žalobce žaluje nikoli osobu, ale nositele těchto pravomocí. (viz Bureš, J. - Drápal, L. - Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha, C. H. Beck 1997, str. 803). Jestliže tedy žalobkyně ve správní žalobě označila - v souladu s § 250 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) - krajský dopravní inspektorát jako žalovaný správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, postupovala v souladu s § 244 odst. 1 o. s. ř., podle něhož ve správním soudnictví přezkoumávají soudy na základě žalob (nebo opravných prostředků) zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy (tedy i orgánů Policie České republiky v postavení správních orgánů, resp. nositelů určitých zákonem svěřených pravomocí).
Ústavní soud dále odkazuje na svou ustálenou judikaturu, podle níž z hlediska § 43 o. s. ř. žaloba má mít (i s poučením soudu, je-li toho třeba) takové náležitosti, aby mohla být podkladem pro jednání ve věci samé. Není věcí soudu, aby žalobce poučoval o hmotném právu, a tedy ani v otázce věcné legitimace. Soud však má (pozn.: pokud by se snad v souzené věci domníval, že žalovaný není správně označen) žalobce poučit ve věci správného označení účastníků řízení, i když jistěže ne poukazem na toho, kdo má být jako žalovaný uveden (srov. sp. zn. III. ÚS 74/94, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3. Vydání 1. Praha, C. H. Beck 1995, str. 297 - 299; sp. zn. I. ÚS 388/97, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 10. Vydání 1. Praha, C. H. Beck 1998, str. 63).
Nález
Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 16. dubna…