dnes je 5.7.2022

Input:

Nález 34/2000 SbNU, sv. 17, K presumpci neviny; K právu na obhajobu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 17, nález č. 34

IV. ÚS 615/99

K presumpci neviny
K právu na obhajobu

Jakkoli trestní řízení, jehož základní zásady jsou uvedeny v § 2 trestního řádu, je členěno do několika fází, nemůže žádná z těchto fází být posuzována izolovaně. Trpí-li tedy kupř. přípravné řízení nezhojitelnými vadami, nemůže ani řízení před soudem, pokud se s těmito vadami buď vůbec nebo náležitým způsobem nevypořádalo, splňovat podmínky nestranného a spravedlivého procesu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 6. března 2000 sp. zn. IV. ÚS 615/99 ve věci ústavní stížnosti A. A. S. proti usnesení Městského soudu v Praze z 22. 9. 1999 sp. zn. 5 To 411/99, jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 z 18. 6. 1999 sp. zn. 5 T 154/98, kterým byl stěžovatel uznán vinným trestným činem podvodu a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody.

I. Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 1999 č. j. 5 To 411/99-126 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze z 22. 9. 1999 sp. zn. 5 To 411/99 stěžovatel uvádí, že tímto usnesením byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), čl. 3 odst. 1 Listiny, čl. 40 odst. 2 v souvislosti s čl. 10 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 36 odst. 2 Listiny. Stěžovatel již totiž na Policii České republiky měl právo na obhájce a ten také měl být přítomen jeho poučení a vznesení obvinění, vyšetřovatel však odmítl přivolat jím zvoleného advokáta, a stěžovatel pouze pod tlakem proto souhlasil s obhajobou ex offo. V přípravném řízení vyšetřovatel porušil také § 28 zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, neboť o uvalení vazby nebyl uvědoměn zastupitelský úřad jeho domovského státu. Stěžovatel byl již od počátku přípravného řízení považován za pachatele trestného činu a v tomto duchu bylo vedeno i celé řízení, které probíhalo zcela jednostranně a neobjektivně. Těmito nedostatky v přípravném řízení se nezabývaly ani obecné soudy, ačkoli na ně byly upozorněny. Z těchto, jakož i dalších důvodů domáhá se zrušení napadeného usnesení.

Městský soud v Praze jako účastník řízení odkázal ve svém vyjádření ze dne 9. 2. 2000 na důvody napadeného rozhodnutí.

Vedlejší účastníci Městské státní zastupitelství v Praze a a. s. R. v Praze se ve stanovené lhůtě k ústavní stížnosti nevyjádřili.

Z obsahu spisu sp. zn. 5 T 154/98 Obvodního soudu pro Prahu 1 Ústavní soud zjistil, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 18. 6. 1999 č. j. 5 T 154/98-91 byl stěžovatel uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákona, jehož se dopustil tím, že dne 15. 6. 1998 v pobočce R. v Praze 1, P. ul., vložil na svůj účet částku 1 110 USD, omylem však mu bylo vystaveno potvrzení o vkladu na částku 11 000 USD, kteroužto částku stěžovatel

Nahrávám...
Nahrávám...