Nález 182/2009 SbNU, sv.54, K posuzování státního občanství v řízení o vydání věci podle restitučních předpisů
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 54, nález č. 182
I. ÚS 385/07
K posuzování státního občanství v řízení o vydání věci podle restitučních předpisů
Ústavní soud opakovaně v nejobecnější rovině poukázal na jeden z významných aspektů právního státu, tj. na to, že ke znakům právního státu neoddělitelně patří hodnota právní jistoty a z ní vyplývající princip ochrany důvěry občanů v právo, které jsou v nejobecnější podobě obsaženy v čl. 1 odst. 1 Ústavy.
Obecné soudy musí věnovat dostatečnou pozornost otázce dobré víry stěžovatelky v akty a postoje veřejné moci, které ve svém souhrnu- nahlíženo z perspektivy plynutí času - dobrou víru stěžovatelky, že je československou občankou, vytvářely nejméně v rozpětí padesáti let. Bude-li existence oprávněných očekávání stěžovatelky, co do jejího státoobčanského statusu, v dalším řízení před obecnými soudy postavena najisto, konstatuje Ústavní soud, že je nepřípustné, aby se veřejná moc, která stěžovatelce konfiskovala majetek jako československé státní příslušnici, se k ní jako ke své státní občance nechovala v okamžiku, kdy by měla v restitučním řízení zmírnit způsobené křivdy.
Vzhledem k významu státního občanství pro právní postavení jednotlivce proto Ústavní soud považuje za porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, pokud obecné soudy v napadených rozhodnutích dostatečně nezvážily oprávněná očekávání stěžovatelky založená na konkrétních aktech a postupech veřejné moci, jak zaručuje čl. 1 odst. 1 Ústavy.
Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů - ze dne 12. srpna 2009 sp. zn. I. ÚS 385/07 ve věci ústavní stížnosti M. D. proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2006 č. j. 28 Cdo 52/2006-284 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2004 č. j. 20 Co 226/2004-237, jimiž byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba o vydání nemovitosti podle restitučních předpisů, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a dále za účasti městské části Praha 1, se sídlem Vodičkova 18, Praha 1, Bytového družstva - Malá Strana U Petržílků, se sídlem Malostranské nám. 1/272, Praha 1, a Bytového podniku Prahy 1, s. p. v likvidaci, se sídlem Jindřišská 5/901, Praha 1, jako vedlejších účastníků řízení.
Výrok
I. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2006 č. j. 28 Cdo 52/2006-284 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2004 č. j. 20 Co 226/2004-237 byla porušena základní práva stěžovatelky zaručená čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2006 č. j. 28 Cdo 52/2006-284 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2004 č. j. 20 Co 226/2004-237 se ruší.
Odůvodnění
I.
1. Stěžovatelka ústavní stížností napadla v záhlaví uvedený rozsudek Nejvyššího soudu a rozsudek Městského soudu v Praze (dále též jen městský soud), jimiž byla zamítnuta její žaloba o vydání ideální poloviny nemovitostí v katastrálním území Malá Strana. Oba soudy své rozsudky - svou právní argumentaci - vystavěly na závěru, že stěžovatelka nebyla československou státní občankou ke…