Nález 181/2005 SbNU, sv.38, K případu extrémního rozporu mezi hodnocením důkazů a z nich vyvozenými právními závěryK podmínkám vrácení daru podle § 630 občanského zákoníku
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 38, nález č. 181
IV. ÚS 391/05
K případu extrémního rozporu mezi hodnocením důkazů a z nich vyvozenými právními závěry
K podmínkám vrácení daru podle § 630 občanského zákoníku
Ocitne-li se hodnocení důkazů v extrémním rozporu s vyvozenými právními závěry, dostane se meritorní rozhodnutí obecných soudů do rozporu s ústavně zaručeným právem stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Nález
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Pavla Rychetského - ze dne 26. září 2005 sp. zn. IV. ÚS 391/05 ve věci ústavní stížnosti A.L., dříve S., proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 13.listopadu 2003 sp. zn. 10 C 220/2003, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 7. září 2004 sp. zn. 12 Co 266/2004 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 2005 sp. zn. 33 Odo 248/2005, jimiž byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba o určení vlastnictví k nemovitostem.
Výrok
Rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 13. listopadu 2003 sp. zn. 10 C 220/2003, rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 7. září 2004 sp. zn. 12 Co 266/2004 a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. dubna 2005 sp. zn. 33Odo 248/2005 se zrušují.
Odůvodnění
I.
Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona o Ústavním soudu], napadla stěžovatelka rozhodnutí obecných soudů citovaná v záhlaví tohoto rozhodnutí, jimiž byla zamítnuta její žaloba o určení vlastnictví k nemovitostem.
Rozsudky Okresního soudu v Šumperku (dále též „okresní soud“) ze dne 13. listopadu 2003 (10 C 220/2003-30) a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále též „krajský soud“) ze dne 7. září 2004 (12 Co 266/2004-46) byly vydány na základě žaloby stěžovatelky (dárkyně), kterou se domáhala určení, že je výlučnou vlastnicí blíže určených nemovitostí, jež byly předmětem darování. O vrácení daru požádala pro naplnění ustanovení § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.), neboť tvrdila, že její bývalý manžel I. S. (obdarovaný) se choval k ní i členům její rodiny tak, že hrubě porušil dobré mravy. Naplnění podmínek citovaného zákonného ustanovení spatřovala v tom, že obdarovaný ji opakovaně fyzicky napadal a nepřispíval na výživu svých dětí ani na společné hospodaření s nemovitostmi. Další porušení dobrých mravů spatřovala stěžovatelka v tom, že opakovaně porušil manželskou věrnost [§ 18 zák. č. 94/1963 Sb., zákon o rodině, ve znění pozdějších předpisů] a veřejně jí ponížil tím, že si nastěhoval do jimi společně užívaného domu, tj. do předmětu daru, kde bydlela i stěžovatelka s dcerou, výrazně mladší přítelkyni a svůj nový vztah dával veřejně najevo.
Nejvyšší soud odmítl dovolání usnesením ze dne 20. dubna 2005 (33 Odo 248/2005-66); stěžovatelka tvrdila, že dovolací soud…
