Nález 17/2007 SbNU, sv.44, K právu na azyl
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 44, nález č. 17
IV. ÚS 553/06
K právu na azyl
Právo azylu nelze považovat za právo nárokové; ani Listina základních práv a svobod, ani mezinárodní smlouvy o lidských právech, jimiž je Česká republika vázána, nezaručují, že právo azylu musí být žádajícímu cizinci poskytnuto. Rozhodnutí o neudělení politického azylu cizinci nemusí proto být nesouladné s čl. 43 Listiny základních práv a svobod.
Není vyloučeno, že ústavní stížnost namítající neudělení azylu může být Ústavním soudem posouzena z pohledu jiných ustanovení chránících základní lidská práva a svobody, zejména v případech, kdy má být vykonáno správní vyhoštění stěžovatele z území České republiky, trest vyhoštění nebo kdy má dojít k vydání do ciziny podle trestníhořádu.
Rozhodnutí vyhostit cizince - žadatele o azyl - může vyvolat problém z hlediska čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (s nímž koresponduje čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), jestliže existují závažné a ověřené důvody se domnívat, že dotyčný je vystaven reálnému riziku, že by byl podroben mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu (tzv. test „reálného rizika“).
Soudní přezkum zákonnosti rozhodnutí vydaných orgány veřejné správy ve věcech mezinárodní ochrany uprchlíků musí splňovat požadavky spravedlivého procesu dle relevantních ustanovení hlavy páté Listiny základních práv a svobod.
Nález
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 30. ledna 2007 sp. zn. IV. ÚS 553/06 ve věci ústavní stížnosti I. I. S., státního příslušníka Ruské federace, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2006 č. j. 3 Azs 182/2005-122 vydanému ve věci stěžovatelovy žádosti o udělení azylu v České republice.
Výrok
Ústavní stížnost se zamítá.
Odůvodnění
I.
1. Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 22. 8. 2006 se I. I. S. (dále jen „stěžovatel“) domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2006, vydaný v azylové věci podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č.283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění před novelou provedenou zákonem č.165/2006 Sb., účinnou od 1. 9. 2006.
II.
2. Z vyžádaného spisu Městského soudu v Praze (dále též jen „městský soud“) sp. zn. 10 Az 184/2003 vyplývá, že stěžovatel podal dne 30.9. 1999 žádost o přiznání postavení uprchlíka na území České republiky, v níž uvedl, že byl v zemi původu obviněn z rozkradení peněz státu a z toho, že se v době vyhlášení celostátního pátrání skrýval. Ve skutečnosti však v té době byl v České republice. V Ruské federaci byl rok vězněn a jeho pronásledování pokračovalo i po propuštění z vězení. Přestože byl v nemocnici, musel sám jezdit na výslechy, kde se měl přiznat, nevěděl však k čemu, neboť vyšetřovatelé nezískali v průběhu řízení žádné důkazy. Dne 13. 3. 1998 vstoupil legálně do Ruské federace, přisvém výjezdu byl dne 21. 3. 1998 zatčen na hranicích s Ukrajinou. V písemném doplnění žádosti o přiznání postavení uprchlíka stěžovatel podrobně popsal svůj pobyt ve vazební věznici,…
