Nález 109/2008 SbNU, sv.49, K jednání za právnickou osobu v občanském soudním řízení
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 49, nález č. 109
II. ÚS 274/06
K jednání za právnickou osobu v občanském soudním řízení
Za situace, kdy ve smyslu § 21 odst. 1 písm. b) o. s. ř. statutární orgán Tělocvičné jednoty Sokol Olomouc řádně projevil svoji vůli ve formě uděleného pověření pro jednání před soudy a posléze samostatně pro řízení dovolací pro člena České obce sokolské, přičemž dle stanov neexistuje členství v jednotě, ale pouze členství v České obci sokolské, je výklad, že se musí jednat o člena České obce sokolské registrovaného (a příslušného) u jednoty, jejíž statutární orgán pověření udělil, jednoznačně restriktivním výkladem § 21 odst. 1 písm. b) o. s. ř., nenaplňujícím smysl a účel tohoto ustanovení. Ve svém důsledku postup Nejvyššího soudu vycházející z takovéto interpretace citovaného ustanovení představuje libovůli soudu, znamenající porušení práva účastníka řízení na spravedlivý proces.
Nález
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka - ze dne 18. června 2008 sp. zn. II. ÚS 274/06 ve věci ústavní stížnosti Tělocvičné jednoty Sokol Olomouc proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.2. 2006 sp. zn. 33 Odo 933/2005, kterým bylo zastaveno dovolací řízení z důvodu, že stěžovatelovo dovolání nebylo sepsáno osobou splňující podmínky pro jednání za stěžovatele podle občanského soudního řádu, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení.
Výrok
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 2006 sp. zn. 33 Odo 933/2005 se ruší.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), napadl stěžovatel v záhlaví uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu. Domnívá se, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
Ústavní soud z ústavní stížnosti a připojeného spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 21 C 257/94 zjistil následující:
Stěžovatel se žalobou proti Tělovýchovné jednotě Lokomotiva Olomouc (dále jen „žalovaná“) domáhal zaplacení částek 4 934 320 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody a 2 571 000 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 21. 1. 2003 sp. zn. 21 C 275/94 žalobu zamítl. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 10. 5. 2004 sp. zn. 12 Co 437/2003 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Stěžovatel dne 10. 7. 1996 pověřil JUDr. O., coby člena České obce sokolské, který má vysokoškolské právnické vzdělání, a splňuje tak zvláštní podmínky dle § 241 o. s. ř., aby za něj ve smyslu ustanovení § 21 odst. 1 o. s. ř. v řízení jednal. V průběhu řízení před soudem prvního stupně přistoupila na stranu stěžovatele jako vedlejší účastník Česká obec sokolská, která doložila obdobné pověření JUDr. O., coby zaměstnance České obce sokolské. Ze strany obecných soudů nebylo zpochybněno, že v případě vedlejšího účastníka JUDr. O. splňuje podmínky ustanovení § 21 odst. 1 písm. b) o. s.…
