5.4.4
Místní poplatek ze vstupného
Mgr. Jan Břeň
V pořadí čtvrtým typem místního poplatku, který upravuje zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o místních poplatcích"), je místní poplatek ze vstupného.
Vedle fiskální (rozpočtové) funkce (je to příjem do rozpočtu obce) může být smyslem zavedení tohoto místního poplatku rovněž regulace zpoplatněných kulturních, sportovních, prodejních nebo reklamních akcí, tedy takových akcí, na kterých se vybírá vstupné.
NahoruZ historie místního poplatku
Místní poplatek ze vstupného je (obdobně jako např. místní poplatek ze psů) tradiční součástí soustavy místních poplatků na našem území.
Před rokem 1990 vycházela právní úprava místních poplatků ze zákona č. 82/1952 Sb., o místních poplatcích, podle jehož § 2 odst. 1 platilo, že druhy poplatků, které jsou místní národní výbory povinny vybírat, stanoví vláda a předpisy o těchto poplatcích vydá ministr financí. Na základě tohoto zákonného zmocnění byla vydána vyhláška č. 67/1966 Sb., o místních poplatcích, podle jejíhož § 6 odst. 1 se poplatek vybírá ze vstupného na kulturní produkce převážně zábavního a komerčního charakteru, prováděné jednorázově i opakovaně jako například taneční zábavy, lidové veselice, estrády a zábavní pořady spojené s tancem, přičemž v souladu s § 6 odst. 2 vyhlášky č. 67/1966 Sb. platilo, že národní výbory upustí od vybrání poplatků z podniků a představení, která mají převážně charakter vzdělávací, politicko-kulturní nebo sportovní, jako například přednášky, výstavy, divadelní a filmová představení, koncerty, cirkusová a varietní představení, sportovní podniky, dostihy apod.
NahoruPředmět místního poplatku
Předmětem místního poplatku ze vstupného je ve smyslu § 6 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích vstupné na zákonem taxativně vymezené akce, kterými jsou
-
kulturní akce,
-
sportovní akce,
-
prodejní akce nebo
-
reklamní akce,
snížené o daň z přidané hodnoty, je-li v ceně vstupného obsažena.
U pojmu kulturní akce lze odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 14. června 1994, sp. zn. Pl. ÚS 20/93, podle kterého "vstupné z prohlídek kulturních památek nelze zpoplatňovat a návštěvu hradu či zámku nelze pokládat za kulturní akci ve smyslu zákona o místních poplatcích. Zákon o místních poplatcích předpokládá vybírání poplatku ze vstupného v případech, kdy jde o jednorázovou kulturní akci, např. výstavu, taneční zábavu, konkrétní divadelní představení apod. Kromě toho jsou prostředky z vybraného vstupného na hrady a zámky jednoznačně určeny pro veřejně prospěšné účely se zaměřením na financování oprav a údržby objektů chráněných památkovými úřady a v takovém případě se místní poplatek neplatí.".
Právní řád pojem "sportovní akce" nedefinuje. V této souvislosti lze zmínit vymezení pojmu "sport" podle zákona č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen "zákon o podpoře sportu"), podle jehož § 2 odst. 1 platí, že "Sportem je pro účely tohoto zákona každá forma tělesné činnosti, která si prostřednictvím organizované i neorganizované účasti klade za cíl harmonický rozvoj tělesné i psychické kondice, rozvoj společenských vztahů, upevňování zdraví a dosahování sportovních výkonů rekreačně nebo v soutěžích všech úrovní, a to individuálně nebo společně.", přičemž podle § 2 odst. 7 zákona o podpoře sportu "Významnou sportovní akcí je pro účely tohoto zákona akce mezinárodního významu odehrávající se na území České republiky, zejména olympijské hry, mistrovství světa, mistrovství Evropy nebo světový pohár." a podle § 2 odst. 8 téhož zákona "Významnou sportovní akcí mimořádné důležitosti je pro účely tohoto zákona akce podle odstavce 7, jejíž pořádání podmiňuje organizace přidělující její pořádání na mezinárodní úrovni prohlášením státu, na jehož území se má akce uskutečnit, že zajistí vytvoření podmínek pro konání této akce.".
Rovněž pojem "prodejní akce" není právním řádem vymezen. Prodejními akcemi mohou být např. zpoplatněné vstupy při nákupu zboží u pojízdných prodejen nebo na tržnicích. Úprava prodeje zboží a poskytování služeb na tržnicích může být obsažena v nařízení obce, tj. v tzv. tržním řádu, který obec vydává na základě zmocnění v § 18 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V této souvislosti lze zmínit, že podle § 1854 odst. 1 NOZ (zákon č. 89/2012 Sb.) má podnikatel povinnost v rámci nabídkové nebo prodejní akce na pozvánce zřetelně uvést obchodní účel a povahu akce.
Ani pojem "reklamní akce" není v právním řádu definován. Pro výklad tohoto pojmu je třeba vycházet z definice "reklamy" obsažené v § 1 odst. 2 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož se reklamou rozumí "rozumí oznámení, předvedení či jiná prezentace šířené zejména komunikačními médii, mající za cíl podporu podnikatelské činnosti, zejména podporu spotřeby nebo prodeje zboží, výstavby, pronájmu nebo prodeje nemovitostí, prodeje nebo využití práv nebo závazků, podporu poskytování služeb, propagaci ochranné známky, pokud není dále stanoveno jinak".
NahoruVstupné
Vstupným se pro účely zákona o místních poplatcích rozumí peněžitá částka, kterou účastník akce zaplatí za to, že se jí může zúčastnit (§ 6 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích). Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. května 2011, č. j. 1 Afs 5/2011-86, "pojem vstupné obsažený v § 6 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, je třeba v zásadě vykládat z pozice účastníka akce. Vstupným je pak třeba rozumět souhrn veškerých finančních částek, jejichž zaplacením je podmiňován vstup, resp. účast účastníka na akci, bez ohledu na to, za co byly tyto částky konkrétně zaplaceny nebo na jaký účel byly využity pořadatelem akce.".
Vstupným je tedy nutno rozumět jakoukoliv peněžitou částku, kterou účastník akce musí zaplatit za to, aby se této akce mohl fyzicky zúčastnit, a to bez ohledu na to, jak je "vstupné" pořádajícím akce formálně označeno – vstupným může být např. registrační poplatek, místenka, poukaz či jakýkoliv jiný typ úplaty související s možností fyzické účasti na dané akci.
K různému označení "vstupného" jinými pojmy lze odkázat na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2010, č. j. 10 Ca 233/2008-58, z něhož vyplývá, že tzv. registrační poplatek, jejž žalobkyně vybírala od účastníků jí pořádaného veletrhu, byl správními orgány vyhodnocen jako vstupné a že v návaznosti na to došlo k vyměření místního poplatku ze vstupného. Registrační poplatek je v posuzované věci vstupným, resp. je podřaditelný pod definici vstupného, jak je podávána v zákoně o místních poplatcích. Zásadní pro posouzení věci je, že v § 6 odst. 1 zákona o místních poplatcích je vstupné vymezeno jako peněžitá částka, kterou účastník akce zaplatí za to, že se jí může zúčastnit. Z tohoto znění legální definice jasně plyne, že rozhodující skutečností je to, zda je na zaplacení peněžité částky navázáno oprávnění se akce zúčastnit či nikoliv. Zákon zde nepožaduje, aby byl zkoumán ještě nějaký další účel poskytnutí peněžité částky. V daňovém řízení se nadto bere vždy v úvahu skutečný obsah právního úkonu nebo jiné skutečnosti rozhodné pro stanovení či vybírání daně, pokud je zastřený stavem formálněprávním a liší se od něho. Skutečným obsahem registračního poplatku byla peněžitá částka, kterou účastníci akce pořádané žalobkyní zaplatili za to, že se mohli akce zúčastnit. Skutečnost, že za registrační poplatek byly účastníkům akce poskytovány i některé služby, je z tohoto hlediska podružná. Rozhodující je, že platba byla od účastníků akce požadována v přímé souvislosti s oprávněním se akce zúčastnit, neboli že tomu, kdo poplatek nezaplatil, nebyl umožněn na akci přístup. Proto rovněž není rozhodné, že v rámci veletrhu byly pořádány některé související akce vzdělávacího charakteru. Jak dále Městský soud v Praze uvádí, z propagačního letáku je patrný obchodní účel veletrhu, byť je z něho…
