Místní poplatek z pobytu

5.4.2

Místní poplatek z pobytu

Mgr. Jan Břeň

Novela zákona o místních poplatcích publikovaná pod č. 278/2019 Sb. s účinností od 1. ledna 2020 zavedla místní poplatek z pobytu, který nahradil předchozí – obdobně koncipované – dva druhy místních poplatků, a to místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt [viz původní § 3 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o místních poplatcích")] a místní poplatek z ubytovací kapacity (viz původní § 7 zákona o místních poplatcích).

Smyslem zavedení místního poplatku z pobytu je především naplnění fiskální (rozpočtové) funkce, neboť jeho účelem je zajistit příjmy do rozpočtu obce. Tyto příjmy by měly kompenzovat náklady, které obec vynaloží v souvislosti s cestovním ruchem a službami s ním spojenými, např. na rozvoj infrastruktury, likvidaci odpadů, péči o veřejnou zeleň a veřejná prostranství. Další náklady mohou spočívat v poskytování různých propagačních materiálů návštěvníkům obce (programy pořádaných akcí, místní mapy apod.).

Zavedením místního poplatku z pobytu však může být sledována i regulační funkce spočívající např. v omezování počtu fyzických osob, které v obci přechodně a za úplatu pobývají, či regulace počtu zařízení určených k přechodnému ubytování za úplatu.

 NahoruZ historie předchůdců místního poplatku z pobytu

Místní poplatek z pobytu navazuje na výše uvedené dva druhy místních poplatků, které byly (obdobně jako např. místní poplatek ze psů) tradiční součástí soustavy místních poplatků na našem území.

Před rokem 1991 vycházela právní úprava místních poplatků ze zákona č. 82/1952 Sb., o místních poplatcích, podle jehož § 2 odst. 1 platilo, že druhy poplatků, které jsou místní národní výbory povinny vybírat, stanoví vláda a předpisy o těchto poplatcích vydá ministr financí. Na základě tohoto zákonného zmocnění byla vydána vyhláška č. 71/1964 Sb., o lázeňském poplatku. Poslední právní úpravou předmětného místního poplatku, která měla pouze podzákonný charakter, byla vyhláška č. 216/1988 Sb., o místním poplatku ze psů a o lázeňském poplatku, která byla účinná od 1. ledna 1989 do 31. prosince 1990. Místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt existoval v zákoně o místních poplatcích od 1. ledna 1991 do 31. prosince 2019.

Předchůdcem místního poplatku z ubytovací kapacity byl před rokem 1991 místní poplatek z přechodného ubytování. Podle § 11 vyhlášky č. 67/1966 Sb., o místních poplatcích, bylo možné místní poplatek z přechodného ubytování vybírat v rekreačních místech, kde byla vybudována a udržována zařízení převážně užívaná účastníky rekreace, a dále v místech soustředěného turistického ruchu. Tato místa určoval v souladu se zásadami Rajonizace cestovního ruchu na návrh místního (městského) národního výboru příslušný okresní národní výbor po projednání s okresní odborovou radou. Místní poplatek se vybíral od osob, které v těchto místech přechodně pobývaly. Popisovaný místní poplatek se nevybíral v lázeňských místech, kde se platil lázeňský poplatek.

Zákon o místních poplatcích zavedl s účinností od 1. ledna 1991 místo místního poplatku z přechodného ubytování obdobný místní poplatek z ubytovací kapacity.

 NahoruPředmět místního poplatku

Předmětem místního poplatku z pobytu je ve smyslu § 3a odst. 1 a 2 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích úplatný pobyt trvající nejvýše 60 po sobě jdoucích kalendářních dnů u jednotlivého poskytovatele pobytu, pokud se však nejedná o

• pobyt, při kterém je na základě zákona omezována osobní svoboda, nebo

• pobyt ve zdravotnickém zařízení poskytovatele lůžkové péče, je-li tento pobyt hrazenou zdravotní službou podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění nebo je-li její součástí.

Z výše uvedeného vyplývá, že předmětem místního poplatku z pobytu je krátkodobý pobyt (nejvýše 60 po sobě jdoucích kalendářních dnů) za úplatu u jednotlivého poskytovatele pobytu (použitý pojem poskytnutí pobytu je synonymem pro ubytování; pojem ubytování nebyl podle důvodové zprávy záměrně použit proto, aby předmět místního poplatku nebyl úzce navázán pouze na uzavření smlouvy o ubytování podle § 2326 až § 2331 NOZ, ale aby byl obsahově širší).

Jedním z pojmových znaků smlouvy o ubytování je podmínka, že se ubytování poskytuje v zařízení k tomu určeném. Tímto určením se pak zpravidla rozumí určení podle veřejnoprávních (stavebních) předpisů, tzn. v takových zařízeních, kde je poskytování ubytování v souladu s kolaudačním rozhodnutím či kolaudačním souhlasem stavebního úřadu. Předmět místního poplatku z pobytu je však ze zákona o místních poplatcích širší, a proto se vztahuje jak na úplatné poskytnutí ubytování v zařízení k tomu určeném, tak i na poskytnutí úplatného ubytování v prostoru k tomu původně neurčeném; například půjde o úplatné poskytnutí pozemku pro účely stanování nebo pobytu v karavanu (místní poplatek z pobytu se tedy vztahuje na poskytnutí úplatného pobytu i na základě jiné než smlouvy o ubytování; může tak jít například o smlouvu nájemní, nebo o smlouvu nepojmenovanou, jejímž předmětem bude úplatné poskytnutí pobytu).

Zpoplatnění krátkodobého pobytu směřuje především na "turistické" pobyty osob (zahrnující jak krátkodobější dovolenou na zotavenou, tak zpravidla i dlouhodobější rekreační pobyty či lázeňské pobyty, anebo ubytování v hotelích či v rámci tzv. sdílené ekonomiky). Poplatková povinnost tedy nedopadá, resp. by s ohledem na relativně krátkou přechodnost pobytu (nejvýše 60 po sobě jdoucích kalendářních dnů) neměla dopadat na osoby, které se v obci zdržují delší časový úsek (např. v rámci výkonu zaměstnání, delších sezónních prací či studia).

U úplatného pobytu delšího než 60 po sobě jdoucích kalendářních dnů není předmět místního poplatku naplněn, a proto poplatková (a ani související evidenční) povinnost nevzniká (a to ani pro prvních 60 po sobě jdoucích kalendářních dnů pobytu). V případě, že úplatný pobyt, který měl původně trvat déle než 60 po sobě jdoucích kalendářních dnů, bude ukončen před uplynutím této doby, bude mít toto zkrácení pobytu za následek okamžitý vznik poplatkové i evidenční povinnosti ve smyslu § 3g zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, která bude zahrnovat všechny dny pobytu, s výjimkou dne příjezdu.

Pokud jde o posuzování konkrétní délky poskytnutí úplatného pobytu, je zde rozhodující trvání právního nároku na pobyt u stejného poskytovatele pobytu (tudíž není rozhodné, zda se daná fyzická osoba v obci fakticky vyskytuje, nebo zda své setrvání v obci přeruší, aniž by přitom ztratila právní nárok na poskytnutí úplatného pobytu). Posloupnost úplatných pobytů u jednoho poskytovatele, které na sebe bezprostředně navazují (kdy nevznikne ani jednodenní přerušení pobytu, resp. právního nároku na úplatný pobyt), je nutné pro účely místního poplatku z pobytu posuzovat jako pobyt jediný, čímž nebude možné obcházet tento místní poplatek tak, že by byla na každý den pobytu uzavřena smlouva o poskytnutí úplatného pobytu (byť různě koncipovaná jako například smlouva o ubytování, nájemní smlouva či smlouva inominátní), s cílem vyhnout se platbě místního poplatku, který by jinak byl v takovém případě nulový, neboť první den pobytu se nezapočítává (viz § 3c zákona o místních poplatcích). Tento závěr plyne ze zákazu zneužití práva, který v oblasti daňového práva definoval poprvé Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 10. listopadu 2005, č. j. 1 Afs 107/2004-48 ("Zneužitím práva je situace, kdy někdo vykoná své subjektivní právo k neodůvodněné újmě někoho jiného nebo společnosti; takovéto chování, jímž se dosahuje výsledku nedovoleného, je jenom zdánlivě dovolené.").

Podle § 3a odst. 2 písm. a) zákona o místních poplatcích předmětem místního poplatku není pobyt, při kterém je na základě zákona omezována osobní svoboda. Důvodem nezpoplatňování (jakéhokoliv) krátkodobého pobytu osoby v zařízení, jež na základě zákona omezuje osobní svobodu, je patrně skutečnost, že se jedná o pobyt – ve srovnaní s klasickými "turistickými" pobyty – typově zcela odlišný, který je ze své podstaty nedobrovolný [přičemž ani u tohoto typu pobytu zároveň není vyloučeno, že by příslušná osoba hradila (třeba pouze i částečně) jeho náklady]. Příkladem nedobrovolných pobytů, které by mohly být příslušnou osobou částečně hrazeny, může být pobyt obviněného ve vazbě (§ 21a zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby), pobyt odsouzeného při výkonu trestu odnětí svobody (§ 35 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů), pobyt pacienta při výkonu ochranného léčení (§ 89 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách), atd.

Předmětem místního poplatku z pobytu podle § 3a odst. 2 písm. b) zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích není ani pobyt ve zdravotnickém zařízení poskytovatele lůžkové péče, pokud je tento pobyt hrazenou zdravotní službou podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění nebo pokud je její součástí [viz zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o veřejném zdravotním pojištění"].

 NahoruPoplatník místního poplatku

Podle § 3 zákona o místních poplatcích je poplatníkem místního poplatku z pobytu osoba, která v obci není přihlášená ve smyslu § 16c téhož zákona.

Poplatníkem místního poplatku z pobytu tedy není osoba,

• která v případě občana České republiky by byla v dané obci přihlášena k trvalému pobytu podle zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, nebo

• která v případě některých cizinců, kteří na území České republiky pobývají na základě některého z taxativně vyjmenovaných pobytových oprávnění (např. v režimu povoleného trvalého pobytu či pobývání přechodně po dobu delší než 3 měsíce) v souladu s příslušnými zákony [konkrétně buď se zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o pobytu cizinců na území České republiky"), nebo zákonem č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, či zákonem č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů].

 NahoruOsvobození od místního poplatku

Podle § 3b odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích je od místního poplatku z pobytu osvobozena

• osoba nevidomá,

• osoba, která je považována za závislou na pomoci jiné fyzické osoby podle zákona upravujícího sociální služby [viz § 8 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o sociálních službách")],

• osoba, která je držitelem průkazu ZTP/P, a její průvodce [podle § 34 odst. 4 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, platí, že nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem "ZTP/P" (průkaz ZTP/P) má osoba se zvlášť těžkým funkčním postižením nebo úplným postižením pohyblivosti nebo orientace s potřebou průvodce, včetně osob s poruchou autistického spektra],

• osoba mladší 18 let,

• osoba hospitalizovaná na území obce ve zdravotnickém zařízení poskytovatele lůžkové péče s výjimkou osoby, které je poskytována lázeňská léčebně rehabilitační péče (podle § 33 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění je lázeňská léčebně rehabilitační péče poskytována výhradně jako následná lůžková péče ve zdravotnických zařízeních, přičemž podle § 33 odst. 3 téhož zákona se lázeňská léčebně rehabilitační péče poskytuje a hradí jako komplexní lázeňská léčebně rehabilitační péče nebo příspěvková lázeňská léčebně rehabilitační péče; v dané věci lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu (vydaný v době existence předchozího místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt) ze dne 25. listopadu 2009, č. j. 2 Afs 51/2009-85, jenž v případě pobytu fyzické osoby v lázeňských…