Legislativní úprava účetnictví obce

4.1.1

Legislativní úprava účetnictví obce

Ing. Lukáš Auerswald

 NahoruÚvod – platné účtové rozvrhy v ČR

Účetnictví jako informační systém má staletou tradici (od středověku). Účetní praxe je u nás legislativně upravena zejména zákonem o účetnictví č. 563/1991 Sb. (dále jen zákon 563). Ministerstvo financí je zmocněno, aby prováděcími předpisy umožnilo praktickou aplikaci zákona především tím, že vydalo České účetní standardy a směrné účtové osnovy, jimiž se upravuje použití účetních metod v praxi.

V současné době platí následující účtové osnovy:

• pro podnikatele účtující v soustavě podvojného účetnictví (vyhláška č. 500/2002 Sb.),

• pro banky a jiné finanční instituce (vyhláška č. 501/2002 Sb.),

• pro pojišťovny (vyhláška č. 502/2002 Sb.),

• pro zdravotní pojišťovny (vyhláška č. 503/2002 Sb.),

• pro nevýdělečné organizace, jimiž jsou politické strany a hnutí, občanská sdružení, církve a náboženské společnosti, obecně prospěšné společnosti, zájmová sdružení právnických osob, organizace s mezinárodním prvkem, nadace a nadační fondy, společenství vlastníků bytových jednotek, veřejné vysoké školy a účetní jednotky, které nebyly založeny a zřízeny za účelem podnikání (vyhláška č. 504/2002 Sb.),

• pro některé vybrané účetní jednotky (vyhláška č. 410/2009 Sb.).

Jednotnost a srovnatelnost výstupů z účetnictví je zajišťována povinností účetních jednotek dodržovat směrné účtové osnovy, uspořádání a označování položek účetní závěrky, obsahové vymezení účetních knih a správné uplatnění účetních metod.

 NahoruProváděcí vyhláška č. 410/2009 Sb.

Prováděcí předpis, vyhláška č. 410/2009 Sb., pro některé vybrané účetní jednotky, kterými jsou územně samosprávné celky, dobrovolné svazky obcí, regionální rady regionů soudržnosti, příspěvkové organizace, státní fondy podle rozpočtových pravidel, Pozemkový fond České republiky a organizační složky státu, upravuje jejich směrnou účtovou osnovu. Směrná účtová osnova určuje uspořádání a označení účtových tříd, popřípadě účtových skupin i jednotlivých syntetických účtů tak, aby bylo možno sestavit účetní závěrku. Na podkladě této směrné účtové osnovy, která je pro vyjmenované subjekty závazná, jsou účetní jednotky povinny sestavit tzv. účtový rozvrh, v němž uvedou účty potřebné k zaúčtování všech účetních případů v dané účetní jednotce a dále pro potřeby sestavení účetní závěrky. Účtový rozvrh můžou účetní jednotky v průběhu roku doplňovat, pokud neobsahuje všechny účty, které každá konkrétní jednotka potřebuje k zaúčtování svých případů. Do účtového rozvrhu však může organizace doplnit jen ty analytické účty, které jsou obsaženy ve směrné účtové osnově v rámci syntetické účtu (první tři číslice, např. 543 – Dary lze 543 01 – Dary fyzických osob, ale nikoliv 558). Nelze tedy doplňovat syntetické účty mimo platnou směrnou účtovou osnovu.

 NahoruDalší základní zákonné normy

Od 1. 1. 2004 zajistilo Ministerstvo financí vydání Českých účetních standardů pro územně samosprávné celky, příspěvkové organizace, státní fondy a organizační složky státu (č. 501–č. 522), v nichž byly popsány účetní metody, jejich praktické aplikace a postupy účtování, které byly průběžně aktualizovány a doplňovány jako každá právní norma. Od 1. 1. 2010 jsou tyto standardy postupně nahrazovány ČÚS č. 701 až č. 710. Jedním ze specifik účetnictví územně samosprávných celků je kladení důrazu na okamžik, kdy bylo dosaženo příjmů a výdajů, protože podle tohoto okamžiku se sleduje plnění rozpočtu. Tato rozpočtová pravidla jsou dána zákonem č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů (dále jen zákon 250), a vyhláškou č. 323/2002 Sb., o rozpočtové skladbě (dále jen vyhláška 323).

 NahoruFinanční a manažerské účetnictví

Jednou ze základních myšlenek, které ovlivňují vývoj účetnictví ve dvacátém století, je způsob zobrazení a diferenciace podnikatelského či nepodnikatelského procesu podle toho, kdo je uživatelem účetních informací a jaké rozhodovací úlohy řeší. V důsledku tohoto zobrazení rozeznáváme dva hlavní účetní systémy:

• finanční účetnictví a

• manažerské účetnictví

Cílem finančního účetnictví je poskytnout informace externím subjektům (tzv. externím uživatelům účetních informací). Vzhledem ke svému významu pro celek hospodářství je finanční účetnictví řízeno zákony, nařízeními a vyhláškami Ministerstva financí České republiky.

Cílem manažerského účetnictví je poskytnout informace především pro interní potřebu účetní jednotky. Má důvěrný, interní charakter, proto je jeho hlavní záměr maximální pravdivost. Není (až na výjimky) regulováno státem. O jeho struktuře a využití si účetní jednotka prostřednictvím vrcholového managementu rozhoduje sama v rámci vlastní pravomoci, např. pravidelně provádí aktualizace cenových kalkulací a vyhlašuje platné ceníky služeb, výrobků apod. Účetní okruh manažerského účetnictví je vedle okruhu finančního účetnictví relativně samostatný.

Oba okruhy si však vzájemně poskytují některé informace, popř. čerpají ze stejných zdrojů. Zákon o účetnictví se vztahuje pouze na finanční účetnictví. Manažerské účetnictví si může vybudovat management podle svých potřeb tak, aby zobrazovalo hospodářské děje strukturovaně pro potřeby řízení účetní jednotky. Musí však zajistit pro finanční účetnictví průkazné podklady o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv, dále o nákladech a výnosech a výsledku hospodaření.

 NahoruZákladní rozdíly mezi finančním a manažerským účetnictvím

Podvojné účetnictví byl termín, který používal zákon o účetnictví do konce roku 2003, od 1. ledna 2004 se už používá již jen pojem účetnictví (tj. oproti dříve účetnictví podvojné) a jednoduché účetnictví se v podstatě zrušilo a bylo nahrazeno tzv. daňovou evidencí podle zákona o dani z příjmu. Účetní jednotky, které dříve vedly jednoduché účetnictví, nyní vedou buď daňovou evidenci nebo (podvojné) účetnictví.

Cílem daňové evidence je podat přehled o příjmech a výdajích, o majetku a pohybu hospodářských prostředků. Při vedení tohoto účetnictví se nezachycují účetní případy na dvou účtech, jako je tomu v účetnictví (podvojném účetnictví). Daňová evidence (dříve jednoduché účetnictví) je založené na peněžní bázi. Nesledují se výnosy a náklady, ale výdaje a příjmy. Nevýhodou tohoto účetního systému je nesystémovost a neucelený kontrolní systém.

V jednoduchém účetnictví se používali následující účetní knihy – peněžní deník, kniha pohledávek a závazků, inventární kniha nebo inventární knihy investičního majetku, kniha finančního majetku, kniha zásob, kniha cenin, mzdové listy, inventární knihy rezerv a časové rozlišení. Jednoduché účetnictví tedy zaniklo, ale fyzické osoby, které chtějí vést evidenci na podobných principech, jako bylo jednoduché účetnictví, mohou vést tzv. daňovou evidenci podle § 7b ZDP. Daňová evidence je určena pro ty subjekty, které nejsou účetní jednotkou ve smyslu § 1 ZÚČ. Daňovou evidenci vedou fyzické osoby, které se nestaly účetní jednotkou, jejichž obrat nepřekročil za minulý kalendářní rok 25 mil. korun, není účastníkem sdružení a není zapsán v Obchodním rejstříku. Jinak přecházejí na podvojné účetnictví.

Forma daňové evidence se odvíjí od jednotlivých složek obchodního majetku podnikatele. Pro peněžní prostředky se jeví jako vhodná forma evidence v deníku příjmů a výdajů. Pro ostatní složky majetku a závazků jsou vhodné evidenční karty. Daňová evidence podnikatelů obsahuje zejména deník příjmů a výdajů, knihu pohledávek a závazků, karty dlouhodobého majetku, karty zásob, karty rezerv, karty pro zapisování nepeněžních transakcí –…