Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 883

 Nahoru[Vztah rodičů a dítěte]

Komentované ustanovení dopadá na vzájemný vztah rodičů a dítěte a klade jak na děti, tak i na rodiče povinnost vzájemné pomoci, podpory a ohledu na svou důstojnost. "Současná právní úprava je tak především znakem posilujícího postavení dětí ve společnosti, kdy oproti dobám minulým je kladen velký důraz na to, že i dítě je osobnost, která si zaslouží být respektována."¹

Základ pro další ustanovení

"V komentovaném ustanovení je zdůrazněn základní princip rodinného práva, tedy solidarita mezi nejbližšími příbuznými."² Komentované ustanovení tvoří filozofický základ pro další ustanovení týkající se vzájemných vztahů mezi rodiči a dětmi (např. povinnost dítěte podílet se na chodu rodinné domácnosti, povinnost rodičů být dítěti příkladem, vzájemná vyživovací povinnost apod.). Navazující povinnost dítěte dbát svých rodičů je pak vyjádřena v § 857. Tato koncepce vychází z historické tradice (4. přikázání – Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi).

Povinnosti kladené komentovaným ustanovením jsou natolik zásadní, že mezi rodiči a dětmi musejí být plněny i po nabytí svéprávnosti dítěte. Samozřejmě, že konkrétní obsah plnění bude závislý např. na věku, zdravotním stavu, finančních možnostech, vzdělání apod.

Možnost praktického využití ustanovení

Povinnosti uvedené v komentovaném ustanovení jsou v takto obecné rovině právně nevymahatelné; právně vymahatelné jsou pak ale některé povinnosti, které z komentovaného ustanovení vycházejí (např. vyživovací povinnost). Porušení povinností uvedených v komentovaném ustanovení se však lze dovolávat v jiných řízeních. Porušení povinnosti stanovené komentovaným ustanovením tak může být například důvodem pro nepřiznání výživného (§ 2) nebo důvodem k vydědění (za podmínek uvedených v § 1646) či k odvolání daru (§ 2068 a násl.)

Judikatura

Nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. III.ÚS 125/98

Po rozpadu rodiny s nezletilými dětmi nejen etika příbuzenských vztahů, ale i zákon zavazuje děti k povinnosti své rodiče ctít a respektovat (§ 35 zákona č 94/1963 Sb., ve znění zák. č. 91/1998 Sb.), zatímco rodičovská odpovědnost (za řádnou výchovu dětí) je přikázána oběma rodičům (§ 34 ZR); proto také, pokud nejsou zjištěny takové skutečnosti, které by vedly k pozastavení výkonu rodičovské zodpovědnosti (§ 44 ZR), není – ani při plném respektu k právům samotných nezletilých – zákonného, tím méně pak ústavněprávního důvodu k tomu, aby rodiči, v jehož…