Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2389g

 Nahoru[Vymezení působnosti poskytování digitálního obsahu spotřebiteli]

K odstavci 1

Ustanovení tohoto pododdílu se aplikují na situace, kdy je uživatelem spotřebitel ve smyslu § 419, tedy osoba, která mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

K odstavci 2

Poskytování digitálního obsahu je do českého právního řádu transponováno ze směrnice (EU) 2019/770, která se vztahuje na závazky, ze kterých je spotřebitel zavázán k úhradě. Nemusí se však vždy jednat pouze o peníze. V prvé řadě může jít o digitální ekvivalenty peněz (například kryptoměna). V druhé řadě pak může jít také o poskytnutí osobních údajů ze strany spotřebitele výměnou za poskytnutí digitálního obsahu. Příkladem může být založení uživatelského účtu na sociální síti, kdy spotřebitel zadá své identifikační údaje a další údaje i pro jiné účely, než jen pro využití sociální sítě (poskytnutí služeb digitálního obsahu). Provozovatel sociální sítě tak osobní údaje třeba využije pro vytváření statistických modelů, marketing apod.

Je důležité zejména poznamenat, že v souladu s obecným nařízením o ochraně osobních údajů (GDPR) nemohou sloužit osobní údaje jako komodita a platidlo jako protiplnění. Situace na trhu je však natolik běžná, že se zákonodárce rozhodl zavést ochranu pro spotřebitele i v těchto případech. Jak uvádí bod 24 recitálu směrnice (EU) 2019/770: "Takové obchodní modely se již používají v různých formách na velké části trhu. Ačkoli tato směrnice plně uznává, že ochrana osobních údajů je jedním ze základních práv a osobní údaje tudíž nemohou být považovány za komoditu, měla by zajistit, aby spotřebitelé měli v souvislosti s těmito obchodními modely právo na smluvní prostředky nápravy." Toto ustanovení tak nedává poskytovatelům oprávnění poskytovat digitální obsah výměnou za osobní údaje bez dalšího ani nijak neprolamuje omezení v nakládání s údaji, zejména nemožnost vynucovat souhlas se zpracováním osobních údajů tam, kde není nezbytný pro poskytnutí služby. Poskytovatelé stále musí dodržovat základní zásady upravené v čl. 5 GDPR a pro získání osobních údajů mít zákonnost ve smyslu čl. 6 GDPR (samozřejmě musí plnit i další povinnosti stanovené v GDPR).

Právě v případech, kdy poskytovatel sice nabízí digitální obsah zdarma, ale zároveň "vytěžuje" osobní údaje, které získá, je vhodné dát spotřebitelům práva, jako by se jednalo o úplatné plnění. Zároveň však platí, že spotřebitel nemůže žádat slevu, že nemusí poskytovatel vrátit obdržené peněžní částky z důvodu vadného plnění (z logiky věci nelze tyto ustanovení aplikovat). V těchto případech, kdy spotřebitel poskytuje své údaje, se neuplatní také ustanovení o nemožnosti odstoupit od smlouvy jen pro nevýznamnou vadu ve smyslu § 2389m odst. 3. Spotřebitelům je tak dána větší svoboda v tom, jak mohou digitální obsah využívat a kdy jeho využívání ukončí.

K odstavci 3

Dané ustanovení rozšiřuje působnost…