Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1872

 Nahoru [Pasivní solidarita]

Ze solidárního závazku jsou všichni dlužníci zavázání společně a nerozdílně, "každý za všechny a všichni za jednoho". Dlužnickou solidaritu upravoval též ObčZ (srov. ustanovení § 511 odst. 1 ObčZ), nicméně formulačně aktuální úprava odpovídá spíše úpravě historické (srov. ustanovení § 891 OZO). Obsahově je aktuální úprava kontinuální s předchozí, ač formulačně se liší.

Jde-li o společný závazek více dlužníků, pak – je-li plnění dělitelné - jde zásadně o závazek dílčí (srov. ustanovení § 1871 odst. 1 a též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 33 Odo 250/2002). Z ustanovení § 1871 odst. 1 mj. plyne, že má-li jít o závazek solidární, musí být solidarita sjednána smlouvou mezi věřitelem a všemi spoludlužníky (všichni zúčastnění musí mít vůli, aby šlo o solidární závazek, a musí ji ve smlouvě projevit), případně založena právním předpisem (např. pasivní solidarita více škůdců podle ustanovení § 2915 a mnohé další) či konstitutivním rozhodnutím soudu na základě zákona (deklaratorním nikoli, neboť deklaratorním rozhodnutím práva a povinnosti nevznikají, pouze jsou deklarovány již existující). Výjimkou je společný závazek podnikatelů, u něhož je naopak stanovena vyvratitelná domněnka dlužnické solidarity (srov. ustanovení § 1874).

Na několika místech NOZ upravuje situaci, kdy uzavřením smlouvy jednou osobou na straně dlužníka vzniká současně (ex lege) solidární závazek dalšímu spoludlužníku. Například jednání jednoho z manželů v běžné záležitosti rodiny zavazuje současně společně a nerozdílně druhého z manželů (srov. ustanovení § 694 odst. 1). Dlužnická solidarita je zde dána zákonem, nikoli smluvně.

Pasivní solidarita může vzniknout též v případě bezdůvodného obohacení více osob, které užívají cizí věc bez jejího reálného rozdělení a bez dohody o způsobu užívání její konkrétní části (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2002, sp. zn. 33 Odo 542/2002).

Solidární závazek více dlužníků a vztah k věřiteli

Pasivní solidarita je definována v ustanovení § 1872 odst. 1 věta první.

Ve vztahu k věřiteli je každý ze solidárních dlužníků zavázán k plnění celého dluhu ("jeden za všechny a všichni za jednoho"), není důvod určovat jeho podíl na společném dluhu. To samozřejmě ničeho nevypovídá o interním vztahu mezi spoludlužníky. Věřitel může plnění či jeho část (v případě dělitelného plnění) požadovat po kterémkoli ze solidárních spoludlužníků a ten je povinen poskytnout celé plnění, nikoli pouze sobě odpovídající část. Není-li splatnost sjednána či stanovena jinak, je dluh splatný na výzvu (srov. ustanovení § 1958 odst. 2), tuto výzvu přitom věřitel může učinit vůči kterémukoli ze solidárních spoludlužníků. Výzva k plnění má účinky pouze vůči tomu ze spoludlužníků, jemuž byla učiněna.

Jestliže se věřitel domáhá plnění jen vůči jednomu spoludlužníkovi (případně vůči více spoludlužníkům, nikoli však všem) v soudním řízení, mohou ostatní (nežalovaní) spoludlužníci v řízení vystupovat jako vedlejší účastníci na straně žalované podle ustanovení § 93 OSŘ. Uplatnění pohledávky vůči jednomu ze spoludlužníků nezakládá překážku litispendence, rozhodnutí soudu vůči jednomu ze spoludlužníků nezakládá překážku věci rozhodnuté. Pasivní solidarita není sama o sobě spojena s nerozlučností společenství v řízení. Solidární spoludlužníci jsou samostatnými účastníky (žalovanými). Vznese-li jeden ze spoludlužníků námitku neplatnosti smlouvy, účinky této námitky (je-li důvodná) působí též ve vztahu k ostatním solidárním spoludlužníkům (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 33 Odo 934/2005).

V rozsahu, v němž byl dluh splněn jedním ze spoludlužníků, zaniká povinnost též ostatním spoludlužníkům (objektivní zánik závazku). Vyjma toho může závazek zaniknout subjektivně, tj. pouze vůči některým ze spoludlužníků – např. smrtí jednoho ze spoludlužníků, jde-li o osobní závazek, odstoupení od smlouvy jedním ze spoludlužníků apod. Není zcela zřejmé, zda subjektivní zánik závazku způsobuje současné snížení rozsahu plnění, tj. zda se rozsah společného závazku ponižuje o díl spoludlužníka, jemuž závazek zanikl. Pro takový závěr by nasvědčovala úprava v ustanovení § 1994 odst. 1 věta první (ve vztahu ke splynutí) a v ustanovení § 1996 odst. 1 (ve vztahu k prominutí dluhu vůči některému ze spoludlužníků), z nichž by snad bylo lze dovodit úmysl zákonodárce spojit se subjektivním zánikem závazku účinek též na rozsah plnění. Je však pravdou, že obecné pravidlo zákon výslovně neupravuje a vyjma dvou specifických situací, tj. splynutí a prominutí dluhu, takové účinky v jiných případech neupravuje.

Samostatně – ve vztahu k jednotlivým spoludlužníkům – se posuzuje též promlčení. Je tak možné, aby se dluh promlčel jen vůči jednomu (některým) ze spoludlužníků (např. v důsledku splatnosti sjednané odlišně od ujednání s ostatními spoludlužníky, v důsledku uznání závazku, v důsledku uplatnění práva u soudu a stavení promlčecí lhůty jen vůči jednomu ze spoludlužníků).

Samostatně se posuzují též účinky vznesené námitky promlčení. Jestliže jeden ze spoludlužníků vznese v soudním řízení námitku promlčení, má to účinky pouze ve vztahu k němu, nikoli – bez dalšího - též ve vztahu k ostatním spoludlužníkům (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 33 Odo 934/2005).

Interní vztah solidárních spoludlužníků

Ve vnitřním (vzájemném) vztahu mezi spoludlužníky mohou být podíly na společném dluhu určeny. Nejsou-li vnitřní poměry upraveny smluvně, podle ustanovení § 1875 se uplatní vyvratitelná domněnka (srov. "...má se za to, že..."), že podíly všech spoludlužníků jsou stejné. Nemůže-li některý ze solidárních spoludlužníků plnit, rozvrhne se jeho díl poměrně mezi ostatní dlužníky (srov. ustanovení § 1876 odst. 2 věta druhá). Interní vztah mezi spoludlužníky je pro věřitele zcela nepodstatný (věřitel může plnění požadovat po kterémkoli ze solidárních dlužníků bez ohledu na míru jejich podílu na společném dluhu). Uzavřou-li spoludlužníci spolu dohodu, mohou z takové dohody být oprávněni a povinni výlučně spoludlužníci (v duchu zásady pacta sunt servanda), nikoli však třetí osoby včetně věřitele.

Pokud si takto spoludlužníci např. sjednají odlišně od ustanovení § 1875 podíly na společném závazku, má toto ujednání význam pouze pro vypořádání mezi spoludlužníky a ničeho nemění na charakteru solidárního závazku a oprávnění věřitele požadovat celé plnění či jeho část po kterémkoli ze solidárně zavázaných spoludlužníků.

Dojde-li ke splynutí práva a povinnosti v jedné osobě (jeden ze solidárních spoludlužníků se dostane do postavení věřitele), zaniká tím dluh, avšak pouze do výše podílu tohoto spoludlužníka (srov. ustanovení § 1994 věta první).

Zvláštní ujednání mezi věřitelem a jedním ze spoludlužníků

Ve druhém odstavci komentovaného ustanovení se promítá zásada pacta sunt servanda, tzn. smlouva zavazuje smluvní strany.

Tato zásada se zde uplatňuje ve vztahu mezi věřitelem a spoludlužníkem, který zvláštní ujednání učinil. Jen vůči němu (pokud tedy ujednání neučinil též v zastoupení ostatních spoludlužníků, k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.8. 2007, sp. zn. 33 Odo 934/2005) je zvláštní ujednání závazné, jen tomuto spoludlužníkovi z něj vznikají práva a povinnosti.

Zásada pacta sunt servanda se zde projeví i ve vztahu mezi věřitelem a ostatními spoludlužníky, neboť do jejich vztahu nemůže být zvláštním ujednáním s jinou osobou nijak zasaženo, tito spoludlužníci jsou povinni a oprávněni bez ohledu na zvláštní ujednání.

Konečně, rovněž pro interní vztah mezi spoludlužníky nemůže mít zvláštní ujednání věřitele a jednoho (některých) ze spoludlužníků účinky. Tedy…