Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1795

 Nahoru [Lhůta pro uplatnění práva]

Zrušení smlouvy soudem (byť na návrh smluvní strany) je závažným zásahem do smluvního závazkového vztahu a je výrazným omezením zásady autonomie vůle, která byla smlouvou projevena.

Z toho důvodu zákon výrazně omezuje, v jaké lhůtě se zkrácená strana tohoto práva může domáhat. Zmešká-li (propadnou) lhůtu podle ustanovení § 1795, zaniká její právo domáhat se zrušení smlouvy. Tím ovšem není vyloučeno, aby se případně domáhala dalších práv z jiných právních důvodů (srov. komentář k ustanovení § 1793).

Povaha úpravy v ustanovení § 1795

Smyslem a účelem úpravy v ustanovení § 1793 odst. 1 je ochrana zkrácené strany. Směřuje-li tato úprava k ochraně zkrácené strany, pak teoreticky zřejmě lze připustit, aby úroveň této ochrany byla smluvním ujednáním stran zvýšena tak, že si smluvní strany ujednají prodloužení lhůty pro uplatnění práva na zrušení smlouvy. To by pak nasvědčovalo tomu, že úprava v ustanovení § 1795 je svou povahou relativně kogentní.

Nicméně pokud by si strany sjednaly prodloužení lhůty podle ustanovení § 1795, implikuje to mj., že jim je známo, že došlo k neúměrnému zkrácení. Dohodu o prodloužení lhůty by tak z povahy věci nebylo možné uzavřít současně se zkracující smlouvou (v tom případě by totiž byla dána výluka podle ustanovení § 1794 odst. 2 – zkrácené straně byla či musela být známa skutečná cena, přesto souhlasila s cenou neúměrnou), ale pouze následně, a to ještě tak, aby takovou dohodou současně nebyl projeven souhlas podle ustanovení § 1794 odst. 2. Jde pak pro komplikovanost konstrukce a relativně krátkou lhůtu podle ustanovení § 1795 zřejmě spíše o teoretickou možnost, jejíž časté uplatnění v praxi nepředpokládáme. Ostatně ani dosud není známa judikatura vyšších soudů, která by se touto otázkou zabývala.

Povaha lhůty

Podle ustanovení § 1795 je lhůta pro uplatnění práva (tj. pro podání žaloby, k tomu srov. komentář k ustanovení § 1793) lhůtou prekluzivní (srov. komentované ustanovení ve spojení s ustanovením § 654 odst. 1), hmotněprávní. K jejímu zachování je proto třeba před jejím uplynutím žalobu doručit soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1348/86, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod publ. č. 50/1999), nestačí její předání k poštovní přepravě (srov. ustanovení § 57 odst. 3 OSŘ, které se uplatní pouze u lhůt procesních).

K marnému uplynutí lhůty soud přihlédne i ex offo, zániku není třeba se dovolávat (srov. ustanovení § 654 odst. 1 věta druhá).

Počátek běhu lhůty

Podle ustanovení § 1975 začíná lhůta pro uplatnění práva na zrušení smlouvy plynout od uzavření smlouvy.

Je proto právně zcela bez významu, kdy smlouva nabyla účinnosti, případně kdy byla sjednána splatnost smlouvy, zda je sjednáno plnění jednorázové či opakující se po dlouhou dobu apod. Tyto skutečnosti či jejich část mohou nastat též až po uplynutí jednoroční lhůty podle ustanovení § 1975, aniž by to mělo vliv počátek a běh lhůty pro uplatnění práva.

Lhůta podle ustanovení § 1795 je koncipována jako objektivní. Její počátek je fixován k uzavření smlouvy bez ohledu na to, kdy se zkrácená strana dozvěděla o okolnostech, které zakládají její právo domáhat se zrušení smlouvy. V tomto směru se výrazně projevuje soukromoprávní zásada vigilantibus iura scripta sunt.

Stavení a prodloužení lhůty

Komentované ustanovení samo neupravuje žádný zásah do průběhu lhůty podle ustanovení § 1795. Nespojuje žádné následky s případným právním nástupnictvím (singulárním ani univerzálním) apod.

Pro běh prekluzivní lhůty podle ustanovení § 1795 je nicméně třeba použít obecnou úpravu, tedy – s ohledem na ustanovení § 654 odst. 2 - obdobně použít ustanovení o běhu promlčecí lhůty.

Lhůta podle ustanovení § 1795 se proto přerušuje v případě hrozby zkracující strany či lstivého uvedení v omyl (srov. ustanovení § 650 ve spojení s ustanovením § 654 odst. 2), a dále v případě trvání vyšší moci znemožňující zkrácené straně uplatnit právo v posledních šesti měsících lhůty (tzn. 7. – 12. měsíc od uzavření smlouvy; srov. ustanovení § 651 ve spojení s ustanovením § 654 odst. 2). Lhůta podle ustanovení § 1795 vůbec neběží mezi manžely, obdobně mezi osobami žijícími ve společné domácnosti, mezi zastoupeným a zákonným zástupcem, mezi opatrovancem a opatrovníkem a mezi poručencem a poručníkem (srov. ustanovení § 646 ve spojení s ustanovením § 654 odst. 2). Pro zákonného zástupce a opatrovníka srov. dále ustanovení §…