Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1790

 Nahoru[Změna obsahu závazku]

Jedněmi ze základních zásad, na nichž spočívá soukromé právo (srov. ustanovení § 3 odst. 2 a 3), jsou zásada autonomie vůle a zásada rovnosti subjektů soukromého práva. Tyto zásady implikují mj. nemožnost vnutit jinému vlastní vůli (tj. nemožnost jednostranným právním jednáním změnit obsah závazku) bez dalšího. Z těchto předpokladů mj. vychází též úprava smlouvy ve prospěch třetí osoby (srov. ustanovení § 1767 an.) a smlouva o plnění třetí osoby (srov. ustanovení § 1769).

V souladu se zásadou autonomie vůle a zásadou rovnosti subjektů ustanovení § 1790 vyžaduje ke změně obsahu závazku smluvní ujednání nebo zákonnou úpravu. Stejně jako v případě ustanovení § 1789 se též komentované ustanovení vztahuje k závazkům obecně, bez ohledu na právní důvod jejich vzniku (tj. k závazkům smluvním i mimosmluvním) - na rozdíl od obsahově podobného ustanovení § 1759, které se naopak týká jen závazků ze smluv, resp. změny smlouvy.

Předpoklady změny závazku

Základním předpokladem změny závazku je to, že závazek vůbec vznikl a že trvá. Ke změně závazku může dojít pouze v mezidobí mezi jeho vznikem a zánikem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 771/2006). Je-li tedy například neplatné právní jednání, z něhož měl závazek vzniknout, nelze se dohodnout na změně závazku (nejde-li např. současně o dodatečné vyjasnění dříve zdánlivého právního jednání, srov. ustanovení § 553 odst. 2).

Z povahy ustanovení § 1790 plyne, že jde o ustanovení kogentní, nepřipouštějící možnost smluvní odchylky.

Příklady změn závazku

Jde-li o změnu obsahu závazku v důsledku dohody stran, často se změna týká časového určení (změna termínu plnění), množství či druhu plnění. Může však spočívat též v jiných okolnostech (např. lze sjednat jiný právní důvod plnění, jiné místo plnění apod.). Zvláštním případem ujednání o změně závazku je narovnání (srov. ustanovení § 1903).

Zákon pak spojuje změnu obsahu závazku např. s prodlením dlužníka (vznik povinnosti platit úroky z prodlení u peněžitého dluhu, srov. ustanovení § 1970), s vadným plněním (k oprávnění nabyvatele srov. ustanovení § 1923), s jednostranným započtením (srov. ustanovení § 1982 an.) aj.

Zvláštním příkladem je pak změna obsahu závazku, k níž zákon vyžaduje rozhodnutí soudu (např. změna nezákonného rozsahu plnění podle ustanovení § 577, obnovení rovnováhy vzájemných práv a povinností soudem podle ustanovení § 1766, možnost snížení nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty podle ustanovení § 2051 aj.). Ke změně obsahu závazku zde dochází na základě zákona rozhodnutím soudu.

Obchodní podmínky a sazebníky

Problematika přípustnosti jednostranné změny závazku se týká též otázky obchodních podmínek, případně sazebníků, na které odkazuje smlouva (tzv. včleňovací klauzule) a které následně jedna ze stran může mít tendence jednostranně měnit, aniž k tomu vyžaduje souhlas druhé strany závazku. Též z hlediska požadavku na dohodu o změně závazku lze aplikovat závěry Ústavního soudu uvedené v nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod publ. č. 183/2013, který zdůraznil (ve vztahu ke spotřebitelským smlouvám), že je nepřijatelné, aby zásadní ujednání (např. ujednání o smluvní pokutě) byla obsažena ve všeobecných obchodních podmínkách formulovaných jednou (silnější) stranou. Dovozujeme, že jedním z důvodů (vyjma požadavku poctivosti aj.), je též to, že má jít o smluvní ujednání obou stran, nikoli autoritativně prosazenou vůli silnější strany, a že jejich případná změna má být opět předmětem dohody smluvních stran. Opačný přístup by vedl k tomu, že by bylo možné poměrně jednoduše z režimu ustanovení § 1790 "uniknout" vložením těch ustanovení, u nichž silnější strana chce mít možnost jejich jednostranné změny, mimo vlastní text smlouvy, do obchodních podmínek, sazebníků apod., a tyto následně libovolně měnit. Takový postup nepochybně akceptovat nelze, neboť by tím byl popřen mj. smysl a účel ustanovení § 1790. Tím samozřejmě nemá být konstatována nemožnost použití obchodních podmínek a jejich změny. Jde tu však o jejich obsah, zejména ve spotřebitelských smlouvách. K možnosti změny obchodních podmínek srov. dále ustanovení § 1752.

Nejde však o jednostrannou změnu závazku, pokud změna je sice učiněna jednou stranou, avšak na základě ujednání stran (např. ve smlouvě je dohodnuto, že čas plnění je oprávněna určit jedna ze stran, která tohoto oprávnění následně využije). Na takovém postupu se totiž v uváděném příkladu smlouvy dohodly, nejde o změnu vnucenou jednou stranou.

Forma změny obsahu právního jednání

Zatímco komentované ustanovení stanoví požadavky na změnu obsahu závazku, v ustanovení § 564 dále vyžaduje v některých případech určitou formu. Je-li určitá forma právního jednání vyžadována zákonem, lze obsah právního jednání měnit v zákonem požadované nebo přísnější formě. Je-li však určitá forma vyžadována "pouze" ujednáním stran, lze obsah právního jednání měnit i v "nižší" formě, pokud se…