Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1762

 Nahoru[Účinnost smlouvy rozhodnutím orgánu]

Toto ustanovení navazuje na dřívější právní úpravu (srov. ustanovení § 47 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), a to co do otázky účinnosti smlouvy (stará i nová právní úprava rozhodnutí určitého orgánu vyžadují jako podmínku účinnosti smlouvy, nikoli její platnosti), i co do omezení doby, v níž lze o rozhodnutí usilovat (podle ustanovení § 47 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník byla tato doba tříletá, podle komentovaného ustanovení došlo k výraznému zkrácení na dobu jednoho roku).

Jde o obecnou úpravu použitelnou v případě, že zvláštní úprava nestanoví jinak. Speciální úpravou jsou např. ustanovení § 207 odst. 2 ZOK či § 208 ZOK, která odlišně upravují jak délku lhůty (šest měsíců k vydání rozhodnutí), tak následky absence příslušného rozhodnutí.

S ohledem na ustanovení § 1724 odst. 2 lze komentované ustanovení přiměřeně použít též ve vztahu k jednostranným právním jednáním.

Požadavek rozhodnutí určitého orgánu

Podle ustanovení § 1762 odst. 2 může být podmínkou účinnosti některých smluv rozhodnutí určitého orgánu. Není přitom rozvedeno, o jaký orgán by se mělo jednat.

Nepochybně v úvahu připadá soud, který například schvaluje smlouvu o nápomoci podle ustanovení § 46 odst. 2, jeho souhlasu je třeba též k právnímu jednání rodičů zastupujících dítě, jde-li o právní jednání týkající se existujícího či budoucího jmění dítěte a nejde-li o běžné záležitosti (srov. ustanovení § 898; v tomto případě je ovšem následkem absence souhlasu soudu zdánlivost právního jednání, nikoli jeho neúčinnost, srov. ustanovení § 898 odst. 3), či ke schválení dohody rodičů o úpravě péče o dítě pro dobu po rozvodu manželství podle ustanovení § 906.

Vyžaduje-li zákon k účinnosti smlouvy rozhodnutí orgánu veřejné moci, jde o výjimku ze zásady vyjádřené v ustanovení § 1 odst. 1, tj. nezávislosti uplatňování soukromého práva na právu veřejném.

S ohledem na absenci Důvodové zprávy ve vztahu k ustanovení § 1762 a bližší vymezení pojmu orgán v něm použitém není zcela zřejmé, zda úmyslem zákonodárce bylo vztáhnout účinky tohoto ustanovení též na další orgány, např. orgány právnické osoby (např. možnost podmínit účinnost určitého právního jednání společenství vlastníků jednotek schválením či souhlasem určitého orgánu, např. shromáždění vlastníků či výboru, aj.), obcí (např. souhlas či schválení právního jednání zastupitelstvem či radou obce), orgány v rámci insolvenčního řízení (např. věřitelský výbor, který schvaluje prodej majetkové podstaty mimo dražbu, srov. ustanovení § 289 odst. 1 IZ) apod.

Domníváme se, že takový výklad pojmu orgán v ustanovení § 1762 je možný a není v rozporu se smyslem a účelem této úpravy (srov. výkladová pravidla uvedená v ustanovení § 2).

Nutno ovšem dodat, že zvláštní právní úprava vyžadující k účinnosti smlouvy souhlas či schválení určitým orgánem zpravidla zároveň upravuje též následky absence takového souhlasu či schválení. Tak například absence souhlasu či schválení právního jednání zastupitelstvem či radou obce má za následek neplatnost právního jednání [srov. ustanovení § 41 odst. 2 a 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)].

Požadavek rozhodnutí určitého orgánu jako podmínka účinnosti smlouvy se podle ustanovení § 1762 uplatní tehdy, když tento požadavek stanoví zákon. Vzhledem k tomu, že zákon nezakazuje odlišné ujednání, a též s ohledem na zásadu autonomie vůle lze podobnou podmínku sjednat též smluvně (srov. ustanovení § 1 odst. 2).

Konečně, rozhodnutí orgánu, které je podmínkou účinnosti právního jednání podle ustanovení § 1762, je nutno odlišovat od rozhodnutí orgánu veřejné moci, jímž vznikají věcněprávní účinky platného a účinného právního jednání (typicky rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu práva; toto rozhodnutí není podmínkou platnosti ani účinnosti smlouvy, smlouva – aby podle ní vklad mohl být proveden – musí být platná a účinná, rozhodnutím katastrálního úřadu "pouze" vznikají věcněprávní účinky smlouvy).¹

Následky včasného nepodání návrhu na rozhodnutí

Jestliže není návrh na rozhodnutí podán do jednoho roku od uzavření smlouvy, podle ustanovení § 1762 odst. 2 se má za to, že se smlouva od počátku ruší. Stricto sensu se tak jedná o vyvratitelnou právní domněnku (srov. prohlášení zákonodárce v úvodní části Důvodové zprávy²). Ve skutečnosti si však sotva lze představit - byť…