Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1757

 Nahoru[Písemné potvrzení o uzavření smlouvy]

Nový občanský zákoník vychází ze zásady bezformálnosti, tj. nevyžaduje-li zákon jinak, je na účastnících – zcela v souladu se zásadou autonomie vůle – aby si zvolili formu, v níž hodlají smlouvu uzavřít (srov. ustanovení § 559). Jestliže je smlouva uzavřena jinak než písemně (tj. ústně či konkludentně), lze její obsah navíc potvrdit písemně, a to dvoustranným (srov. úpravu v ustanovení § 1757 odst. 1) či jednostranným písemným potvrzením (srov. úpravu v ustanovení § 1757 odst. 2 a 3).

V některých případech zákon přímo vyžaduje, aby při či bezprostředně po uzavření smlouvy bylo potvrzení o jejím uzavření vydáno v písemné formě (srov. potvrzení o zájezdu podle ustanovení § 2525 a násl., potvrzení objednávky přepravy a potvrzení o převzetí zásilky podle ustanovení § 2556, pojistka jako potvrzení o uzavření pojistné smlouvy podle ustanovení § 2775).

Od písemného potvrzení o obsahu smlouvy je nutno odlišovat dodatečné zhojení nedostatku formy podle ustanovení § 582 odst. 1, kdy zákon umožňuje nedostatek formy sanovat jejím doplněním. V tom případě nejde o potvrzení o obsahu smlouvy (které nemá samo o sobě vliv na formu uzavřené smlouvy, tato zůstává vydáním písemného potvrzení nezměněna), ale o doplnění formy smlouvy vyžadované zákonem či ujednáním účastníků (kdy se forma smlouvy mění, konvaliduje).

Dvoustranné písemné potvrzení

V ustanovení § 1757 odst. 1 je konstatována možnost dvoustranného písemného potvrzení o obsahu smlouvy uzavřené v jiné než písemné formě. Význam tohoto ustanovení není zcela jasný. Podle našeho názoru nic (žádné zákonné ustanovení) nebrání osobám, aby si takové potvrzení vydaly, a s ohledem na zásadu autonomie vůle by i při absenci výslovné úpravy v ustanovení § 1757 odst. 1 bylo možné postupovat tam uvedeným postupem. Je možné, že zákonodárce chtěl obsahem ustanovení § 1757 odst. 1 spíše zdůraznit, že písemné potvrzení není samo o sobě smlouvou, ale pouze listinným důkazem prokazujícím skutečnost, že smlouva byla uzavřena, a dále její obsah. Důvodová zpráva¹ v tomto směru neuvádí ničeho.

Potvrzení o obsahu smlouvy může sloužit jednak jako důkazní prostředek, jednak jako interpretační pomůcka (srov. též ustanovení § 556 odst. 2) umožňující zjistit obsah toho, co si účastníci sjednali ve smlouvě. Napomáhá tak k odstranění případné právní nejistoty.

Zvláštní režim zákonodárce přiznává potvrzením, která jsou vydána ve vztahu:

a) mezi podnikateli (srov. odst. 2),

b) mezi podnikatelem a nepodnikatelem (srov. odst. 3).

Jednostranné potvrzení ve vztahu mezi podnikateli

Ve druhém odstavci zákon upravuje jednostranné potvrzení vydané v případě smlouvy uzavřené mezi dvěma podnikateli (tzv. obchodní potvrzovací dopis).

S ohledem na konstrukci třetího odstavce dovozujeme, že úprava v druhém odstavci je použitelná výlučně v případě oboustranně podnikatelského závazku. Zákonodárce zde ani nerozlišuje, která ze stran může potvrzení vydat (což naopak ve třetím odstavci rozlišeno je).

K pojmu podnikatel srov. ustanovení § 420 a násl. a komentář k nim. Není zcela bez pochybností, zda zákonodárce v ustanovení § 1757 měl na mysli podnikatele podle formy (srov. ustanovení § 421 odst. 1, podle něhož se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku bez ohledu na reálný výkon podnikatelské činnosti – tzv. "podnikatelé podle formy"), či ve smyslu materiálním (srov. ustanovení § 420 odst. 1, podle něhož se za podnikatele považuje každý, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně a za účelem dosažení zisku). Formulace ustanovení § 1757 odst. 2 a 3 podle našeho názoru svědčí spíše o tom, že podstatné bude materiální kritérium (srov. spojení "při podnikání", které odkazuje k reálnému výkonu podnikatelské činnosti).²

Jde stále o potvrzení o obsahu již uzavřené smlouvy (podmínkou sine qua non je tedy to, že smlouva vůbec byla uzavřena). Naopak nejde o akceptaci smlouvy, návrh na změnu obsahu smlouvy apod.

Připomeňme, že právní jednání je nutno vykládat podle jeho obsahu bez ohledu na formální označení (srov. ustanovení § 555 odst. 1). Listina nadepsaná jako "potvrzení o ..." tedy může být potvrzením ve smyslu ustanovení § 1757, může však podle svého obsahu být ve skutečnosti akceptací předtím učiněné nabídky. Určujícím pro posouzení je podle ustanovení § 555 odst. 1 její obsah.

Nevyvratitelná domněnka podle odst. 2

Pro případ že obsah písemného potvrzení neodpovídá zcela obsahu smluvního ujednání stran, je v ustanovení § 1757 odst. 2 konstruována nevyvratitelná domněnka (srov. spojení "platí smlouva za uzavřenou..." a úvodní část Důvodové zprávy³), že smlouva byla uzavřena s obsahem, který je uveden v písemném potvrzení. Domněnka se váže k obsahu smlouvy, nikoli k jejímu uzavření. To znamená, že se presumuje obsah smlouvy, nikoli však to, že smlouva byla uzavřena. Uzavření smlouvy musí být v případě sporu standardně tvrzeno a prokázáno (srov. povinnost tvrzení a povinnost označit důkazy k jejich prokázání podle ustanovení § 101 odst. 1 OSŘ). Účinky této domněnky ovšem nastanou pouze za těchto podmínek:

a) jde o smlouvu uzavřenou mezi dvěma podnikateli (k podnikateli podle formy a materiálnímu pojetí srov. shora),

b) strana vydávající potvrzení vydá potvrzení v přesvědčení, že písemné potvrzení věrně zachycuje obsah smlouvy,

Jde svou podstatou o poctivý úmysl strany, která písemné potvrzení vydává, o její přesvědčení o souladu obsahu potvrzení se skutečným ujednáním. Na poctivost, resp. nepoctivost, lze usuzovat z vnějších okolností, z projevů jednající osoby.

c) obsah v písemném potvrzení mění to, co bylo…