č. 2116/2010 Sb. NSS, Řízení před soudem: kasační stížnost podaná výlučně proti výroku o nákladech řízení

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 31. 10. 2006 zrušil ve výroku I. rozhodnutí Finančního úřadu v Liberci ze dne 4. 5. 2006 a ze dne 19. 4. 2006. Prvním z uvedených rozhodnutí byla zamítnuta reklamace žalobce proti druhému z uvedených rozhodnutí, jímž žalovaný rozhodl z úřední povinnosti o převedení přeplatku na dani z přidané hodnoty ve výši 2 237 Kč na úhradu nedoplatku daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků. Ve výroku II. krajský soud uložil stěžovateli povinnost nahradit účastníkovi řízení náklady řízení ve výši 2 558 Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Pinty.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., ve které namítal nesprávné posouzení otázky zákonnosti jeho postupu podle § 105 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, a nepřezkoumatelnost výroku o náhradě nákladů řízení. Nepřezkoumatelnost podle jeho názoru spočívá v tom, že žalobce v petitu žaloby pouze uvedl, že požaduje uhradit náklady řízení spočívající v úhradě soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení, aniž by specifikoval, v jaké výši požaduje odměnu za zastupování, a přesto mu byla soudem přiznána. Stěžovatel rovněž poukázal na to, že Mgr. Martin Pinta je společníkem žalobce oprávněným za něj jednat, tedy nikoliv jeho právním zástupcem na základě plné moci. Pokud krajský soud přesto žalobci přiznal náhradu nákladů za právní zastoupení, nesprávně posoudil právní otázku ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že postup finančního orgánu podle § 64 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, představuje za trvání konkursu nepřípustné započtení a vede k neodůvodněnému zvýhodnění jednoho z věřitelů, tj. státu, zastoupeného finančními orgány; vede též k porušení čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), dle nějž vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Poukázal rovněž na nálezy Ústavního soudu, který se touto problematikou opakovaně zabýval a který vždy postup spočívající ve „skrytém započtení“ posoudil jako protiústavní. Napadený rozsudek krajského soudu vycházející z těchto nálezů a jimi vytvořené ustálené judikatury proto označil za zcela správný a kasační stížnost za nedůvodnou.

Sedmý senát dospěl při předběžné poradě k závěru o nutnosti věc postoupit rozšířenému senátu, neboť…