č. 1981/2010 Sb. NSS, Řízení před soudem: přezkum rozhodnutí o odvolání z funkce vedoucího státního zástupce ve správním soudnictví
č. 1981/2010 Sb. NSS
Řízení před soudem: přezkum rozhodnutí o odvolání z funkce vedoucího státního zástupce ve správním soudnictví
k § 10 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství
k § 65 odst. 1 soudního řádu správního
Rozhodnutí ministra spravedlnosti, kterým dle § 10 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, odvolá z funkce vedoucího státního zástupce, je rozhodnutí vydané v oblasti veřejné správy a podléhá přezkumu ve správním soudnictví.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2009, čj. 9 As 94/2008-77)
Prejudikatura: nález Ústavního soudu č. 79/2006 (sp. zn. I. ÚS 182/05); rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 8.12.1999, Pellegrin proti Francii, stížnost č. 28541/95, ECHR 1999-VIII*).
Věc: JUDr. Pavel K. proti ministru spravedlnosti o odvolání žalobce z funkce okresního státního zástupce, o kasační stížnosti žalobce.
Žalovaný vydal dne 11. 5. 2007 rozhodnutí, jímž na návrh nejvyšší státní zástupkyně odvolal dle § 10 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, žalobce z funkce okresního státního zástupce. V odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že u žalobce byl v souvislosti s trestní věcí vedenou u Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí zjištěn nedostatečný výkon dohledu a tím porušení povinností vedoucího státního zástupce.
Jelikož proti tomuto rozhodnutí není přípustný řádný opravný prostředek, napadl jej žalobce přímo žalobou ve správním soudnictví. Městský soud v Praze se nejprve zabýval otázkou, zda je dána jeho pravomoc podanou žalobu projednat a věcně o ní rozhodnout. S odkazem na závěry vyslovené Ústavním soudem v nálezu vydaném ve věci sp. zn. I. ÚS 182/05 konstatoval, že žalovaný při jmenování a odvolávání vedoucích státních zástupců
nevystupuje v pozici nositele veřejné moci, a tedy autoritativně nerozhoduje o právech a povinnostech subjektů. Naopak, jeho prostřednictvím zaměstnavatel státního zástupce, tj. stát, činí úkon pracovněprávního charakteru při odvolávání vedoucího zaměstnance z pracovního místa. Z uvedených důvodů městský soud dospěl k závěru, že stěžovatel se svou žalobou domáhal ochrany v pracovněprávním sporu, tj. ve věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení. Žalobu proto podle § 46 odst. 2 s. ř. s. odmítl a poučil stěžovatele o možnosti podat žalobu k věcně a místně příslušnému soudu.
Proti rozhodnutí městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Stěžovatel konstatoval, že městský soud sice vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 182/05, z něhož dovodil, že žalovaný při odvolávání vedoucích státních zástupců nevystupuje v pozici nositele veřejné moci, z jejíhož titulu by autoritativně rozhodoval o právech a povinnostech subjektů, ale jeho prostřednictvím zaměstnavatel státního zástupce, tj. stát, činí úkon pracovněprávního charakteru. Tento právní názor je podle stěžovatele v přímém rozporu s označeným nálezem Ústavního soudu i ustálenou judikaturou obecných soudů. Tím, že městský soud rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2007 označil za pracovněprávní úkon, nesprávně posoudil právní povahu napadeného rozhodnutí, která má zásadní…
