č. 1833/2009 Sb. NSS, Řízení před soudem: působnost rozšířeného senátu; závaznost nálezů Ústavního soudu
č. 1833/2009 Sb. NSS
Řízení před soudem: působnost rozšířeného senátu; závaznost nálezů Ústavního soudu
k čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky k § 17 soudního řádu správního
Věcná příslušnost rozšířeného senátu (§17 odst 1 s. ř. s.) není dána, pokud se tříčlenný senát Nejvyššího správního soudu hodlá odchýlit od dřívější judikatury tohoto soudu nikoli pro svůj nesouhlas s právními názory vyjádřenými v dosavadní judikatuře Nejvyššího správního soudu, nýbrž v důsledku vázanosti nálezy Ústavního soudu. Ohnisko odlišnosti právních názorů se totiž nenachází v interní sféře Nejvyššího správního soudu, což by vyvolalo nutnost sjednocení judikatury právě aktivací rozšířeného senátu, nýbrž je dáno judikaturou Ústavního soudu. Spočívá tedy ve vnějším a na vůli Nejvyššího správního soudu nezávislém faktoru, ve svých faktických důsledcích srovnatelném se změnou právní úpravy nebo s rozhodovací činností mezinárodních soudů.
(Podle usneseni rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 1. 2006, čj. 2 Afs 66/2004-53)
Prejudikatura: nálezy Ústavního soudu č. 145/2005 Sb. ÚS (sp. zn. III. ÚS 648/04), č. 187/2005 Sb. ÚS (sp. zn. III. ÚS 38/05) a č. 76/2005 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 544/02).
Věc: Ing. Miroslav Bartoň, správce konkursní podstaty úpadce Ladislava C, proti Finančnímu ředitelství v Ostravě o daň z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalovaného.
Žalobce žádal o vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty za rok 2001. Rozhodnutím Finančního úřadu v Zábřehu ze dne 11. 6. 2002 byla žádost zamítnuta.
Odvolání žalobce zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 3. 2003.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu a Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 2. 2004 rozhodnutí žalovaného zrušil.
Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Usnesením ze dne 26. 10. 2005, čj. 2 Afs 66/2004-47, osmý senát Nejvyššího správního soudu podle § 17 odst. 1 s. ř. s. předložil věc rozšířenému senátu zdejšího soudu, protože při předběžné poradě dospěl k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru judikovaného dosud Nejvyšším správním soudem např. v rozsudcích ze dne 29. 7. 2004, čj. 5 Afs 19/2003-51, ze dne 24. 6. 2004, čj. 2 Afs 41/2004-50, a ze dne 1. 7. 2004, čj. 2 Afs 54/2004-47. Jde o právní otázku vztahu § 64 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále též „daňový řád“), a § 14 odst. 1 písm. i) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání.
Rozšířený senát věc vrátil osmému senátu k dalšímu projednání a rozhodnutí.
Z odůvodnění:
Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu konstatuje, že shora citované rozsudky vycházejí z právního názoru, obsaženého ve stanovisku pléna zdejšího soudu, vydaném postupem podle § 12 odst. 2, § 19 odst. 2 s. ř. s. (č. 215/2004 Sb. NSS). Podstata tohoto stanoviska spočívá v následující právní větě: „Daňový přeplatek lze vrátit daňovému subjektu jen za předpokladu, že se jedná o vratitelný přeplatek, to jest není-li evidován na žádném z jeho osobních účtů žádným správcem daně nedoplatek na dani, přičemž není rozhodné, zda nedoplatek vznikl před nebo po prohlášení konkursu. Postup správce daně není nezákonný,…
