č. 775/2006 Sb. NSS, Správní trestání: přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu
č. 775/2006 Sb. NSS
Správní trestání: přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu
k § 2 odst. 1 a § 22 odst. 1 písm. f) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákonů č. 361/2000 Sb. a č. 62/2002 Sb.
k § 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů
Jednání, kterým byl porušen příkaz stanovený v § 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, řídit se dopravními značkami (zde: stání bez parkovací karty na místní komunikaci označené dopravní značkou IP 62 Vyhrazené parkoviště), naplňuje formální znaky skutkové podstaty přestupku podle § 22 odst. 1 písm. f) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Materiální znak (§ 2 odst. 1 posledně citovaného zákona) je naplněn, pokud byl zaviněným jednáním porušen zájem společnosti (zde: organizace dopravy na místní komunikaci).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2005, čj. 6 As 65/2004-59)
Věc: Ing. Jiří K. proti Krajskému úřadu Libereckého kraje o uložení pokuty za přestupek, o kasační stížnosti žalobce.
Magistrát města Liberce rozhodnutími ze dne 13. 1. 2004 uznal žalobce vinným dvěma přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 22 odst. 1 písm. f) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a uložil mu pokutu ve výši 500 Kč a dále povinnost uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1000 Kč. Žalovaný krajský úřad žalobcovo odvolání dne 16. 3. 2004 zamítl a rozhodnutí I. stupně potvrdil.
V podané žalobě ke krajskému soudu žalobce dovozoval, že dopravní značka IP 12 v definici vyhlášky č. 30/2001 Sb. [§ 12 odst. 1 písm. m)] mu umožňovala na vyhrazeném místě parkovat, neboť vyhláška uvádí, že mimo dobu, po kterou je parkoviště vyhrazeno, smějí na takto označeném místě zastavit a stát i řidiči jiných vozidel, pokud to není jinak zakázáno, dále že jeho jednáním nebyl naplněn materiální znak přestupku, neboť neporušil ani neohrozil zájem společnosti. To, že stál na vyhrazeném parkovišti bez parkovací karty, není přestupkem podle § 22 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích, a zákonodárce tuto situaci jistě neměl na mysli, neboť takovým jednáním žalobce nemohl ohrozit bezpečnost a plynulost silničního provozu. Konečně zpochybnil konstrukci, podle níž by místní úprava provedená nařízením obce nemající sílu zákona mohla vést k potrestání.
Krajský soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 14. 9. 2004; uvedl přitom, že obec je oprávněna v přenesené působnosti na základě zákona a v jeho mezích vydávat nařízena, je-li k tomu zmocněna (§ 11 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích). Zmocnění je obsaženo v § 23 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, podle kterého je obec zmocněna nařízením vymezit omezení na komunikaci. Jde o úpravu provedenou na základě a v mezích zákona, respektující zákonné zmocnění; soud podotkl, že jiná úprava místních podmínek není myslitelná. V nařízení města Liberec č. 7/2003 neshledal soud nic, co by jej vedlo k pochybnostem o jeho ústavní konformitě. Žalobce byl tedy povinen se řídit dopravními značkami IP 12 (vyhrazené parkoviště), neboť tuto…