dnes je 18.5.2024

Input:

č. 733/2005 Sb. NSS; Kulturní památky: omezení vlastnického práva prohlášením díla za kulturní památku

č. 733/2005 Sb. NSS
Kulturní památky: omezení vlastnického práva prohlášením díla za kulturní památku
k § 2 zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči
Rozhodnutí o prohlášení díla za kulturní památku podle § 2 zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, je omezením vlastnického právu ve veřejném zájmu a za náhradu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2004, čj. 5 A 48/2002-40)
Prejudikatura: Výběr soudních rozhodnutí ve věcech správních č. 39/1994 a č. 40/1994.
Věc: Muzeum Ž. v P. proti Ministerstvu kultury o prohlášení souboru obrazů ze sbírky JUDr. Emila F. za kulturní památku.

Žalované Ministerstvo kultury dne 20. 2. 2002 rozhodlo o tom, že se soubor obrazů z majetku žalobce prohlašuje za kulturní památku podle ustanovení § 2 zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu; namítl, že žalovaný nepostupoval v souladu s ustanoveními § 2 a § 3 zákona o státní památkové péči, a dospěl tak k nesprávnému právnímu závěru spočívajícímu v tom, že předmětný soubor obrazů a jeho jednotlivé součásti splňují kritéria uvedená v ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) a b) zákona o státní památkové péči. Žalobce setrval na tom, že posuzovaný soubor obrazů byl vybrán zcela náhodně a účelově bez náležitého posouzení významu podle § 2 zákona o státní památkové péči.
Dále má žalobce za to, že jej rozhodnutí omezuje ve výkonu jeho vlastnického práva v míře a za podmínek, jež jsou ve zřejmém rozporu s ustanovením § 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Výhody poskytované vlastníkovi věci, jež byla prohlášena za kulturní památku, jsou pak pouze povahy fakultativní, poskytované na žádost vlastníka a ve výrazném nepoměru vůči omezením vlastníka z tohoto prohlášení plynoucím. Tyto výhody nelze podle názoru žalobce považovat za náhradu za omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že na základě listinných materiálů dospěl k závěru, že uvedený soubor obrazů představuje velmi kvalitní umělecká díla, jež jednoznačně splňují kritéria kulturní památky podle § 2 zákona o státní památkové péči. K tomu dospěl žalovaný nejen na základě stanovisek Národní galerie v Praze, Státního památkového ústavu v hlavním městě Praze a Magistrátu hlavního města Prahy, ale rovněž na základě stanoviska samotného žalobce ze dne 29. 1. 2002, jenž sice vyslovil nesouhlas s prohlášením souboru děl za kulturní památku, ale sám ve vyjádření některá umělecká díla vysoce hodnotí. Tvrzení žalobce, že v případě děl francouzských autorů, jež byla součástí soukromé sbírky JUDr. Emila F., lze polemizovat o nepostradatelnosti pro české prostředí, byla podle názoru žalovaného vyvrácena již v odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že pro posouzení věci není rozhodující skutečnost původu nebo autorství věci, nýbrž její hodnota podle § 2 zákona o státní památkové péči; pro české právní prostředí je navíc signifikantní provázanost a ovlivňování se jednotlivých uměleckých prostředí i v mezinárodním měřítku. Žalovaný nesouhlasil s tím, že by došlo k pochybení při výkladu § 2 zákona o státní
Nahrávám...
Nahrávám...