č. 690/2005 Sb. NSS, Řízení před soudem: vázanost soudu předpisem zrušeným Ústavním soudem

Žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 9. 2001 podle § 2 zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, prohlásil soubor kreseb a grafických listů z majetku žalobce za kulturní památku. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že řízení o prohlášení souboru movitých věcí za kulturní památku bylo zahájeno na základě návrhu Národní galerie v Praze. Ta označila soubor kreseb a grafických listů ze žalobcovy sbírky za hodnotná díla, která nelze ohrozit vývozem, a požádala o prohlášení vybraných děl ze souboru za kulturní památku. Souhlas s prohlášením za kulturní památku vyslovil Magistrát hlavního města Prahy i Pražský ústav památkové péče; žalobce se k návrhu ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Žalovaný na základě předložených listinných materiálů dospěl k závěru, že vybraná díla ze souboru splňují kritéria kulturní památky, jsou reprezentativními součástmi historicky vzniklé sbírky a významným dokladem vývoje české a evropské kresby a grafiky, a proto je prohlásil za kulturní památku.

Žalobce napadl shora uvedené rozhodnutí žalobou, ve které zejména namítá, že zákon o státní památkové péči, na jehož základě bylo rozhodnutí vydáno, je v rozporu s ústavním pořádkem ČR a s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Tento rozpor především spatřuje v tom, že § 44 zákona o státní památkové péči přímo vylučuje aplikaci obecných předpisů o správním řízení; přestože nepochybně rozhodnutí je ve správním řízení vydáváno, účastník nemá právo proti rozhodnutí podat odvolání, a je tak nepřípustným způsobem zbaven práva na odvolání. Žalobce poukázal i na rozpor citovaného zákona s čl. 11 Listiny základních práv a svobod pramenící z přílišného omezování vlastnického práva vlastníků věcí prohlašovaných za kulturní památky. Žalobce navrhl soudu zvážit předložení věci Ústavnímu soudu. Žalobce dále namítá, že jde ze strany žalovaného o svévolný právní akt k omezení vlastnického práva žalobce, že řada děl, jichž se rozhodnutí týká, již není v žalobcově vlastnictví, že posudky na předmětná díla vytváří iniciátor celého řízení - Národní galerie v Praze, a konečně že i nízká částka, kterou některá z děl byla pro účely jejich odkoupení ohodnocena, nesvědčí pro závěr prohlásit díla za kulturní památku.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 1. 2. 2002 poukázal na nález Ústavního soudu vydaný pod sp. zn. I. ÚS 35/94, z něhož plyne, že zákon o státní památkové péči není v rozporu s Ústavou ČR. Žalovaný reagoval i na další žalobní námitky: k zásadě oportunity může být podle…