dnes je 20.5.2024

Input:

č. 636/2005 Sb. NSS; Vyvlastnění; nepřípustnost retroaktivity

č. 636/2005 Sb. NSS
Vyvlastnění; nepřípustnost retroaktivity
k čl. 11 Listiny základních práv a svobod
k § 116 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 262/1992 Sb.
k § 21 zákona č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu
Zaniklo-li nevyužitím v zákonem stanovené lhůtě právo domáhat se zrušení rozhodnutí o vyvlastnění, založené ustanovením § 21 zákona č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu, nemůže se obnovit tím, že pozdější zákon (§ 116 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona) obdobné právo žádnou lhůtou neomezuje. Použití později platného zákona na posouzení právních skutečností a právních vztahů, které se uskutečnily dříve, než tento zákon nabyl účinnosti, by znamenalo nepřípustnou zpětnou působnost zákona.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2004, čj. 28 Ca 405/2001-52)
Prejudikatura: Boh. A 821/1942.
Věc: Jerome a Kristina C. v Z. proti Magistrátu hl. m. Prahy, za účasti akciové společnosti S. v P. jako osoby zúčastněné na řízení, o zrušení vyvlastnění.

Právnímu předchůdci žalobců byl vyvlastněn v roce 1967 podle tehdy platného stavebního řádu pozemek v Praze -Vršovicích pro stavbu výškové provozní budovy. V roce 2000 požádali žalobci o zrušení rozhodnutí o vyvlastnění s poukazem na to, že na pozemku žádná budova postavena nebyla.
Stavební úřad (Obvodní úřad Městské části Praha 10) jejich žádosti dne 1. 11. 2000 nevyhověl. Podle odůvodnění nabylo rozhodnutí o vyvlastnění právní moci 30. ledna 1967 a doba dvou let, ve které byl vyvlastnitel povinen využít vyvlastněný pozemek k účelu určenému rozhodnutím o vyvlastnění, uplynula dnem 30. ledna 1969. Podle tehdy platného ustanovení § 21 zákona č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu, v souladu s ustanovením § 48 vyhlášky č. 144/1959 Ú. 1., kterou se prováděl zákon o stavebním řádu, od tohoto dne počala tříměsíční prekluzivní lhůta pro podání žádosti vyvlastněného nebo jeho právního nástupce o zrušení vyvlastňovacího rozhodnutí z důvodu, že vyvlastnitel nebo jeho právní nástupce nezačal užívat vyvlastněné nemovitosti nebo práv k ní k účelu, pro který bylo vyvlastnění provedeno. Protože v tehdy zákonem stanovené tříměsíční prekluzivní lhůtě nebyla žádná taková žádost podána, lhůta uplynula marně dnem 30. dubna 1969, a to i přesto, že vyvlastněný pozemek nebyl využit k účelu určenému rozhodnutím o vyvlastnění.
V odvolacím řízení žalovaný dne 21. 6. 2001 formálně změnil výrok stavebního úřadu I. stupně a vyslovil, že žádost o zrušení vyvlastňovacího rozhodnutí se zamítá.
Žalobci se domáhali žalobou u Městského soudu v Praze zrušení posléze uvedeného rozhodnutí. Argumentovali tím, že zrušení rozhodnutí o vyvlastnění umožňuje § 116 odst. 1 stavebního zákona; nesouhlasili s tím, že daný případ je nutno posuzovat dle platného znění zákona v době, kdy bylo vyvlastnění vykonáno, a že zpětná účinnost právního předpisu je podle Ústavy ČR možná jen tehdy, když je to v daném právním předpise výslovně stanoveno. Namítli, že kdyby podali svou žádost před 1.7. 1992, bylo by možno jejich žádost o zrušení rozhodnutí o vyvlastnění zamítnout podle zákona ve znění tehdy účinném; protože ale žádost podali po novelizaci provedené
Nahrávám...
Nahrávám...